TOPlist jak se naučit vidět auru

 

 

 

Jak se naučit vidět auru

 

by Robert Bruce, český překlad

www.astraldynamics.com

 

Umění vidět a rozpoznávat auru není zdaleka tak složité, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě záleží na způsobu, který zvolíte. Tento článek je návod na jeden z těch způsobů. Začneme od rozpoznávání jednotlivých barev aury a budeme postupovat krůček po krůčku k dalším vědem, jako je lidská aura. Aura je vlastně nejlépe viditelná část subtilních energetických procesů, probíhajících uvnitř každého fyzického objektu. Každý objekt vyzařuje auru, ale nepochybně mnohem zajímavější je hra barev aury lidské.

Prvním krokem je využití málo známého faktu - samotné barvy mají rovněž auru. Každá barva má svou vlastní, unikátní auru. Ta je barevně úplně jiná, než originál. Aury, vyzařované z jasných, primárních barev, jsou mnohem hustší a mnohem snadněji rozpoznatelné,než jakýkoli jiný typ aury. S využitím aury barev jako tréninkové pomůcky vidí mnoho lidí auru hned na první pokus. Já sám dokážu vidět auru už dlouho. Nenarodil jsem se s tím, naučil jsem se to - a to značně složitě. Trvalo mi několik let (!), než jsem auru dokázal rozeznat tak jasně, abych našel smysluplné uplatnění. Vím hodně o problémech při učení vidění aury a tato má nová metoda je vyvinuta především tak, aby vám pomohla počáteční problémy rychle překonat.

Na jakém principu funguje vidění aury
Vidění aury, podobně jako většina typů jasnozřivosti, závisí na očích a vůbec normálním procesu vidění. Fyzikální a jasnozřivé vidění jsou velmi úzce propojeny. V obou případech jde o formu percepce, které umožňují mozku přijímat energii různých typů jako obraz. Nyní si to vysvětlíme podrobněji:

  1. Normální vidění. Oči přijímají světlo - a světlo je vlastně formou energie. Oční čočka zaostřuje světelnou energii na světločivá nervová zakončení sítnice, která je připojena na optický nerv. Sítnice ovšem přemění tuto světelnou energii na proud velmi složitých elektrických signálů (oko údajně numericky řeší rovnici vedení tepla - slouží to k rozeznání jednotlivých objektů a na tomtéž principu funguje (a to je fakt) i zpracování obrazů z Hubbleova teleskopu a tyto signály jsou vedeny optickým nervem až do mozkového centra zraku (které je umístěno v zadní části mozku). Mozek následně vyhodnotí tyto signály jako obraz - což obvykle nazýváme běžným viděním.
     

  2. Vidění aury. Čakra třetího oka (místo přesně mezi oběma očima) přijímá mnohem subtilnější typ energie než je světlo. Tento typ energie může být přijat právě pouze touto čakrou, tedy pokud je aktivováno a naladěno na percepci této energie. Čakra třetího oka je úzce spjata s optickým viděním. Energie, přijatá tímto centrem, je postoupena také zrakovému centru - tedy stejné části mozku, jako normální zrak. Mozek pochopitelně všechny informace, které dorazí do centra vidění, interpretuje jako obraz, tedy v našem případě jako barevnou plochu, obklopující pozorovaný objekt.

Oči jsou orgánem pro normální zrak (smyslový orgán). Čakra třetího oka je orgánem pro mimosmyslové vidění (mimosmyslový orgán).

Oba tyto orgány jsou umístěny v podstatě na stejném místě, tedy čakra třetího oka mezi oběma fyzickýma očima u kořene nosu, což přímo nabízí myšlenku, že spolu úzce souvisí a existují mezi nimi blízké vazby. Z výsledků mých vlastních výzkumů vyplývá následující: všechny formy jasnozřivosti jsou úzce napojeny na normální zrakový proces. Jakkoliv je zde úzké spojení mezi normálním a jasnozřivým viděním, aura není světlo, ani žádná z jeho forem. Někteří bláhoví lidé se domnívají, že aura je typem elektromagnetického vidění, tedy světlem s vyšší frekvencí, a to je pak vnímáno jako úkaz jasnozřivosti. Kdyby to ovšem byla pravda, bylo by možné auru detekovat a měřit, protože přístroje moderní doby jsou natolik citlivé, že se dokáží vyladit na jakoukoliv frekvenci - gama záření, infra, UV atd. lze detekovat, auru nikoliv. Závěr, který z toho vyplývá je jednoznačný - aura NENÍ složena z žádného typu elektromagnetického vlnění.

Aura na fotografiích
Většina z vás určitě namítne "vždyť ale existují fotografie, na kterých je aura zachycena. Dokonce jsem si jednu nechal za nehorázné peníze udělat!" Jak je to možné? Fotografie aury ve skutečnosti nezobrazují skutečný obraz aury. Prostě auru stroje neumějí zachytit. Na filmovém materiálu je pouze iluze aury. Jak vzniká?

  1. Na těle se umístí senzory, které se přímo dotýkají kůže. Tyto senzory měří elektrický odpor kůže, jehož výsledky jsou závislé na slanosti pokožky a vůbec celkovém stavu svalstva, takže tato hodnota není stálá. Svoji roli může sehrát mnoho jevů: diety, zdraví, teplota, sladkosti, emoce, aktivita atd.
     

  2. Tyto záznamy jdou přímo do elektronického zařízení, připojeného ke kameře (malá černá krabička) a jím interpretovány. Toto zařízení poté generuje soubor elektrických signálů, závisející na svém programu.
     

  3. Tento soubor putuje do speciálně upravené kamery. Optické zařízení uvnitř kamery vytvoří speciální vzor barevných signálů, které jsou přeneseny na film, na kterém je samozřejmě zachycena i fotografie. Tak je vytvořena téměř dokonalá iluze aury, obklopující pozorovaný objekt - v závislosti na vzorci, generovaného prvotním měřením odporu.

Vzhledem ke způsobu, jakým jsou tyto fotoaparáty sestrojeny, jen vzácně (vlastně skoro nikdy) nelze získat dva stejné obrázky. To je způsobeno obrovským množstvím možných signálů, generovaných dvěma třeba jen velmi málo odlišnými měřeními. Jen velmi vzácně se může stát, že obdržíme dvě identické množiny vstupních dat od jedné osoby, tedy vytvořit dvě stejné fotografie aury stejný den.

Fotografie aury je vlastně spojení myšlenky samotného fotoaparátu a výzkumu, založeném na pozorování jasnovidců. Výsledkem je spektrum barev, jež představuje jak by asi aura měla vypadat podle názorů těch, kdo tento systém vyvinuli. Tvůrci přiřazují jednotlivé barvy k příslušným parametrem odporu kůže. (Ještě populárnější než tento způsob je tzv. Kirlianova fotografie, která pracuje na velmi podobném principu, pouze bez oné černé krabičky, a to jako měření statické elektřiny na povrchu kůže - nevýhodou této "poctivější" metody je její monochromatičnost, která naznačuje, že to nejspíš nebude to pravé.)

Moje teorie aury
Moje teorie je tato: Ono světlo, o kterém jsem se zmínil, je nezbytné pro vyladění a zaostření čakry třetího oka na energii aury. Aura je pak vizuální projev této energie, vytvořené zrakovým centrem mozku. To, domnívám se, je docela přijatelné vysvětlení vidění aury.

Komplexnost normálního zraku
Ačkoliv by se mohl zdát proces vidění aury velmi komplikovaný, je ve skutečnosti velice jednoduchý, jakmile ho porovnáte s normálním, optickým zrakem, tedy schopnosti, která je většině z nás dána do vínku při narození. Pohleďte z okna, rozhlédněte se po pokoji - a co uvidíte? Přemýšlejte o těch milionech nejrůznějších objektů, barvách a jejích tónech, které vás obklopují, vše v jediném okamžiku a v trojrozměrném detailu. Přemýšlejte, jak to, že jakkoliv rychle se otočíte, váš mozek udrží celý ten fantastický obraz, který vidíte. Vaše oči přenášejí neuvěřitelné množství informací do mozku a mozek je okamžitě zpracovává. Optické vidění je neuvěřitelně komplexní a mocný nástroj. A teď to porovnejte s těma několika barvami, které vidíte v lidské auře - nehledě na jejich krásu a zdánlivou komplexnost - je to stále velmi jednoduchý obraz.

Ve skutečnosti jde o zcela nesrovnatelné jevy - normální zrak je mnohem složitější a také potřebuje mnohem více mozkové kapacity, než vidění aury (ovšem pokud aura obklopuje tělo, je stejně složité zpracovat cokoliv z toho, protože hlavní výpočetní činnost mozku je primárně určena k rozlišování objektů - jeden od druhého - tedy stanovení jejich obrysů). Vidění aury je pevně dáno a závisí na normálním zraku, s ohledem na jeho funkci. Při vidění aury vlastně vidíte mozkovou interpretaci reflektované energie, která vyzařuje z vašeho subjektu. Vaše oči jsou použity k vyladění a zaostření vaší Čakry třetího oka na tento typ energie a ta je odvedena do mozku, kde je interpretována jako vizuální obraz. V případě aury ji váš mozek vyhodnotí jako barevnou vrstvu, obklopující objekt vašeho pozorování.

Světlo a aura
Světlo je nezbytné (podle K. Weinfurthera ovšem k vidění aury světla zapotřebí není, přinejmenším je ve tmě vidět éterické tělo. Otázka je, zda pak nemusí být člověk obdařen jasnovidností) k vidění jakékoliv aury. Aury živých organismů reagují na světlo - zvětšují se a zjasňují. Tato reakce je zaznamenatelná především při expozici aury slunečnímu světlu. Dá se říct, že aura je fotosenzitivní. Prováděl jsem rozsáhlá pozorování této reakce na světlo. Pozoroval jsem aury jednotlivých lidí v domě, a ihned poté jsem je vyvedl na denní světlo. Aury lidí na světle se zvětšily a byly také podstatně jasnější. Na přímém slunečním světle přímo zářily životem. Viděl jsem aury, které na denním světle expandovaly do velikosti i několikanásobné, než byla jejich běžná. Další, taktéž zajímavá zjištění, která dávají váhu mému tvrzení, že aura není světlo, i když to je k jejímu pozorování nezbytné: hlavní aura není v naprosté tmě vidět!. Kdyby aura byla světlem, proč by beze světla nebyla vidět? Tímto chci říct, že světlo a běžný zrak jsou stejně důležitým aspektem při vidění aury.

Pozn.: V úplné tmě lze vidět nepatrnou aktivitu kolem energetického těla, velmi blízko povrchu kůže. Je skoro neviditelná, ale vypadá jako úzké a velmi slabé proužky a víry namodralého světla. Nejvíce jsou patrné kolem konečků prstů, pokud ruce natáhnete před sebe. Občas je také možné spatřit malé ale velmi intenzivní světlené body, umístěné na plně aktivních čakrách. Ve skutečnosti musí být hodně otevřené, aby tento jev byl patrný a taktéž musíte být velmi soustředění na takovýto subjekt. Chce to hodně umu a objekt vašeho pozorování musí být duchovně sladěný a vyrovnaný. Je mnohem lépe vidět při sníženém osvětlení, kdy jsou vidět jen obrysy stínů - umožní vám to zaostřit. Při pozorování jakékoliv části energetického těla v temnotě se k zaostření čelní čakry používá paměťové vizualizace. Musíte přesně vědět, kde subjekt je a být schopni přesně odhadnout vzdálenost, směr, pozici a vše si umět velmi jasně představit. Vzhledem k výše napsanému, domnívám se, že jak astrální vidění, tak i jasnozřivost umožňuje vidění energetické aktivity v naprosté tmě. To by mohlo být logickým vysvětlením tohoto jevu. (Přestože k jasnozřivosti ani k astrálnímu vidění není potřeba světlo, oči a normální ostřící mechanismy jsou přesto používány, ale řídí se pamětí a ostří pomocí paměťové vizualizace. Takže s astrálním a jasnovidným vnímáním můžete vidět jak v temnotě, tak i za plného světla.)

Jak ji vidět?
Použitím stejné techniky, pomocí které vidíme aury barev, můžeme vidět také další typy aury - tedy i lidské. Proto je pozorování aury barev velmi dobrým tréninkem pro vidění lidské aury. Aura barev je mnohem hustší a tedy je jednodušší ji spatřit, proto je k učení mnohem vhodnější, než cvičení přímo na auře lidské.

Aury barev

Negativní obrysy barvy aury
Negativní obrysy barvy aury jsou v podstatě podobné negativním obrazům, jež vznikají na sítnici, když se na nějaký objekt díváte upřeně delší dobu (u velmi jasných svítících barev stačí pouze pár sekund, obvykle se však tato doba pohybuje okolo půl minuty), což se vzápětí projeví jako stejný objekt doplňkové barvy, který vidíte, jakmile se podíváte kamkoliv jinam nebo když zavřete oči. Obecně se má zato, že negativní obrazy vznikají přesycením tyčinek a čípku na sítnici, jež nastane, pokud sledujeme příliš dlouho jednu výraznou barvu. Elementy na sítnici se brání vytvořením negativního obrazu dané věci (negativní barva je ta, která součtem světla s barvou původní vytvoří barvu bílou). Negativní obraz zůstává tak dlouho, dokud se sítnice neuklidní a oči se nenavrátí do původního normálního stavu.

S touto teorií si dovoluji nesouhlasit. Mám pro to závažné důvody. Negativní obrazy se vytvářejí sledováním objektu po velmi dlouhou dobu - dvacet i více sekund. A s tím právě nesouhlasím. Když už zvládám velmi dobře vidění aury, aura barev je vidět jasně, vidění skoro každého barevného objektu je doprovázeno viděním aury - nedochází k žádnému zpoždění poté, co objekt delší dobu sleduji. Právě jsem provedl test, když jsem seděl a psal tento článek. V pokoji, kde se nacházím, je křeslo, vzdáleno ode mne asi 7 stop. Přes něj je přehozeno jasně modré tričko. Nijak jsem se na to nepřipravoval, je asi okolo 6. hodiny ranní (teprve před chvílí jsem vstával). Jasná, čistá, žlutá aura se objevila asi po čtyřech sekundách (podle mého měření). To je, jak jistě uznáte, příliš rychlé na vygenerování negativního obrazu.

Provedl jsem to několikrát a pokaždé jsem auru viděl za kratší a kratší dobu, snadněji a jasněji. Teď byste mohli namítnout, že mé oči jsou už úplně zmateny z modré barvy, proto mi tak rychle generují žlutou auru. Proto, abych vás přesvědčil, jsem se otočil a pohlédl na červené tričko, visící na háčku za mnou na druhé straně pokoje. Tentokrát jsem jasně zelenou auru uviděl během pěti sekund. To je opravdu příliš rychlé na to, aby mé oči tvořily negativní obraz. Teď, když jsem, jak já tomu říkám, pokročilý jasnovidec, aury barev vidím ve chvíli, kdy na ně pohlédnu - do jedné sekundy. Není zde žádné podstatné zpoždění, jakmile se na ně podívám, vidím je, jak vystupují z barvy.

Aury, které vidím okolo barev nebo lidí, se pohybují s mým pohledem, tvoří jakýsi druh negativního obrazu - a tvoří jakýsi druh negativních paobrazů, jestliže auru pozoruji příliš dlouho. Tento efekt je velmi podobný chování normálních negativních obrazů, jež si uchovávají svou relativní polohu vůči našemu pohledu.

Nyní když pozoruji auru člověka, obvykle ho požádám, aby si odložil. Díky tomu vidím mnohem jasněji jejich auru, nerušený barvami jejich oblečení. Pak vidím jasně a čistě barvy aury, vycházející z kůže toho člověka. Důležité je, že kůže samotná žádné negativní obrazy nevytváří. Takže když je přesycení tyčinek a čipků zornice jediným důvodem vzniku negativních obrazů, tak ať mi někdo vysvětlí tento efekt! Možná, že lepším vysvětlením negativních obrazů by mohly být pomalu se objevující aurické barvy. Upřeným sledováním barvy se barva aury pomalu vtiskuje do mozku, tedy není to zrakový orgán, které jsou oklamány, nýbrž zrakové centrum mozku. Negativní obrazy, které se objevují, mají totiž stejnou barvu jako aura těchto obrazů. Právě ve shodě barev nalézám podporu své teorie o aurických barvách. Neboť jaký je důvod, aby byly odlišné (samozřejmě, že také není důvod, proč by měly být stejné).

Když budete začínat s tréninkem, bude většina vašich pozorování odměněna generováním negativních obrazů. Ty se budou pohybovat tak, jak budete hýbat očima - a zůstanou dokonce i když oči zavřete. To je efekt pomalu vystupující aury a je způsobem přílišným snažením zvládnutí základní techniky vidění aury. Efekt negativních obrazů však bude ubývat, až nebudou skoro ani zaznamenatelné. Pochopitelně, že zde vždy bude nějaký obraz, zvláště, jestliže budete pořádně studovat auru. To prostě nelze odrušit úplně, obzvláště ne při podrobném zkoumání aury a jejích tajemství. Dokonce i když už jste hodně pokročili ve znalostech a zkušenostech s viděním aury, úplně se těchto negativních obrazů nezbavíte (i když tento efekt lze odrušit tak, že zkoumaný subjekt stojí před pozadím stejné barvy, jako je jeho kůže. Zpětné kontroly toho, zda aura není pouze negativním obrazem, docílíme pozorováním aury lidí různých barev pleti před stejnou barvou pozadí - aura zůstane neovlivněna).

Poslední poznámka k negativním obrazům: Způsob, jakým je aura vytvářena, je navíc zcela odlišný od způsobu, jakým se tvoří negativní obrazy. Vylévá se, vytváří víry a obláčky jasných barev přímo z kůže - a ne že by se jako negativní obraz prostě vynořila ze stínu a pak se zobrazovala na jednom místě. Barvy žijící aury nevznikají jako stíny, které by časem jasněly a jasněly. Jsou tvořeny jednou čistou barvou, od jejího prvního vidění, kdy vypadají jako malá linka, zvýrazňující éterické tělo, tedy velmi blízko pokožky, až k jejich plné šíře, často více než dvě či tři stopy. Aura také vůbec není jen vrstva okolo těla, ale velké živé pruhy barev s velkou tloušťkou a hloubkou. Konečně, pokud si v mozku vytvoříme obraz aury, když pohled stočíme jinam, nebo mrkneme, aura okamžitě zmizí - aby se znovu objevila během několika sekund, když pohled upřeme zpět na předmět. Což ovšem negativní obraz nedělá.

Periferní vidění
Auru je možné vidět pouze při tzv. periferním vidění, nelze ji spatřit přímým zaostřením na samotný
objekt. Abyste skutečně viděli auru, je nutné se podívat trochu stranou dozadu zkoumaného subjektu. Periferní vidění je neuvěřitelně citlivé na jakýkoliv pohyb, mnohem více, nežli normální přímý pohled. Tak lze odhalit pohyby, které bychom normálním pozorováním vůbec nezaznamenali. Periferní pohled je také mnohem citlivější na subtilní energii (koutkem oka často vidíme až dvakrát lépe, než běžným pohledem; zkuste se někdy podívat na noční oblohu přímo a pak periferním pohledem). Mnozí lidí mají více zkušeností se "zahlédnutím pohybu jen tak koutkem oka", aby vzápětí zjistili, že vlastně nevidí nic, pokud daným směrem pohlédnou přímo. Jaké může být vysvětlení?
1. viděli auru barvy objektu
2. viděli astrální entitu, která se poblíž zjevila a zaznamenali ji teprve periferním zrakem

Dr. Kilner
Anglický lékař Walter J. Kilner použil již v roce 1911 barvy k stimulaci vidění aury. Obsahem jeho zkoumání bylo především využití vidění aury k diagnóze pacientů. K tomuto účelu používal dicianinová skla (dicyanin je barevný produkt uhelného dehtu), jež byly složeny ze dvou skleněných tabulí, svírajících mezi sebou vrstvu dicyaninu. Zjistil, pomocí těchto aurických brýlí, jak jim říkal, může usnadnit vidění lidské aury. Díval se skrze tyto skla velmi dlouho, i několik minut, do přímého světla. Když se pak podíval mimo, viděl kolem svého pacienta auru a mohl pomocí jejích změn oproti dřívějším pozorováním, diagnostikovat. To mu umožnilo určit nemoci ve velmi ranných stádiích, ještě před prvními příznaky choroby. Dr. Kilner pochopitelně vyzkoušel použít i jiná zabarvená skla a jejich kombinace, čímž zjistil, že různě zabarvená skla pomáhají vidět různé aspekty, případně vrstvy pozorované aury. K těmto účelům také používal pruhy látky z jasné výrazné barvy.

Pak pozoroval některý z těchto pruhů, poté, co ho nejprve pozoroval přes zabarvené sklo. Tyto pruhy vytvořily stín, který se dr. Kilnerovi zjevil při jeho upřeném pohledu. Vypadalo to jako malá různobarevná okna, která byla fixována do směru jeho pohledu, zvýrazňující různé části aury pozorovaného subjektu. To mu umožňovalo různé pohledy na jejich auru. Princip je jednoduchý: upřeným pohledem skrze tato zabarvená skla do ostrého světla se celá sítnice přesytí touto barvou a vznikne negativní obraz (efekt pomalé aury). To způsobí přecitlivělost jeho očí na tuto barvu aury v auře zkoumané osoby, kterou pak lze pozorovat bez problémů. Různě zabarvená skla dovolovala dr. Kilnerovi pozorovat různé barvy aury. Využitím barevných proužků mu umožňovalo vidět negativní barvu tohoto proužku minus barvu zabarveného skla - tedy malý pruh aury. S tímto malým proužkem mohlo být manipulováno tak, aby bylo možno malým okénkem vidět celou auru.

Zde si uveďme jednu zajímavost ohledně práce dr. Kilnera. Oč déle používal zabarvená skla, tím více byl přesvědčen, že je vlastně nepotřebuje. Stálým pozorováním aury přes brýle vlastně stimuloval svoji čakru třetího oka (uprostřed čela), čímž si osvojil techniku, potřebnou k pozorování aury bez své pomůcky. Získával tak plnohodnotnou schopnost vidění aury bez svých aurických brýlí. Nicméně jeho technika může být velmi nepříjemná, protože zkrátka a dobře upřené pozorování ostrého světla, byť prostřednictvím barevných skel, způsobuje bolest a často i slzení očí.

Lidská aura
je energetické pole, obklopující tělo, které odráží stav subtilních energetických těl. Dá se přirovnat k magnetickému poli, obklopující magnet. Stejně jako magnetické pole je i aura generována hmotou. Energie, tvořící auru, je ovlivněna naším okolím, životním stylem a podmínkami a prakticky výrazně ovlivňuje naše povahové a charakterové rysy a naše chování a jednání. Rovněž odráží zdravotní stav našeho těla a vnitřních orgánů, ale i myšlenkové aktivity a emotivní stavy. Síla a vlastnosti aury jsou ovlivňovány mnoha aspekty, například kvalitou energie, z níž je tvořena.

Základní aura
- tj. hlavní část lidské aury je těsně obemknuté kolem těla. Představte si postavu, obklopenou silnými kruhy světla a dostanete hrubý obraz toho, co mám na mysli. Základní barvy této aury vyzařují z jednotlivých čaker. Pásy barev lze od sebe rozlišit jen za ideálních podmínek, pokud jste v pozorování aury opravdu zkušení a zběhlí.

Aura éterická
se nachází takřka na povrchu kůže. Často bývá nazývána "vitálním štítem" a lze ji spatřit jako tenkou světelnou vrstvu, úzce obepínající tělo. Její tloušťka závisí na vitální síle subjektu, v průměru se pohybuje mezi třemi až čtyřmi centimetry. Lze ji přirovnat k husté cloně cigaretového kouře přisáté ke kůži těla. Zdá se, že je to viditelná část astrálního těla, která během spánku expanduje a otevírá se k přijmutí a uchování životní energie, za bdělého stavu existuje v jakési smrštěné formě jako štít kolem vlastního fyzického těla. Energetické tělo je vlastně akumulátorem, který se během spánku nabíjí a ve dne pomalu vybíjí.

Něco o čakrách
Čakry jsou nefyzické orgány energetického těla. Existuje nejméně sedm základních čaker a více než 300 méně zajímavých, tzv. sekundárních čaker, rozložených po celém lidském těle. Dohromady tvoří velmi složitou síť kanálů, kterými proudí životní
energie. Kanálům, které je navzájem spojují, říkáme meridiány. Čakry a meridiány byly popsány už starými Číňany a dalšími východními národy už před tisíci lety. Moderní obdoba léčby pomocí čaker je dnes velmi populární v mnoha oblastech alternativní medicíny, akupunktury a reflexologie. Základní energetická centra jsou přímo napojena na většinu důležitých vnitřních orgánů, žláz, ganglií a páteře

Hlavní a vedlejší centra vykazují interakci s ostatními orgány po celém těle. Jsou to aktivní centra - neustále transformují a vysílají energii do ostatních čaker a ovládají a kontrolují životní funkce - fyzické i nefyzické (energetické). Fungují také jako rezervoáry energie, centra komunikace a rovněž přitahují energii z okolí - z jídla, vzduchu, slunečního svitu i z vesmíru, zdrojem energie může být i láska, sex či hudba. Některé z těchto energií jsou velmi subtilní, ale všechny jsou důležité pro vyrovnaný život.

Čakry jsou pro lidské oko neviditelné, ale lze je vnímat, pokud jsou aktivní, jako pulsování či brnění. Pokud je energie vědomě předávána z jednoho centra do druhého příslušnými meridiány, pocity, jež tato proudící energie vyvolává, se dá přirovnat k bublání vody, přelévání tepla, brnění či kombinací těchto pocitů. Čakry můžeme rovněž pozorovat jako víry intenzivně zbarveného světla, ale to jen pokud trénujeme jasnovidné techniky.

Každá čakra má v energetickém těle svou specifickou funkci. Spolupracuje s ostatními, a to jak s hlavními tak s vedlejšími, je nedílnou součástí energetického těla. Všechny čakry pracují v harmonii, stejně jako ve fyzickém těle funguje mozek, srdce a další orgány. Energetické tělo je neuvěřitelně složité. V určitém smyslu je lze přirovnat k elektronickému zařízení. Přijímá energii, kterou transformuje dále díky spojům a drátům (meridiány) na desce přístroje. Tyto dráty přenášejí energii do jednotlivých elektronických komponentů (čaker), diod, odporu, kondenzátoru. Energie se pomocí těchto součástek transformuje a je využívána ke správné funkci celého přístroje. Každá čakra přijímá energii z okolních komponent a mění její hodnotu. Využívá tuto energii mnoha způsoby, přeměňuje ji v jinou formu, která je důležitá pro celek. Každá čakra přijímá z okolních center energetického těla různé formy energie podle aktuální potřeby, a přeměňuje ji v energii jiné barvy a hodnoty. Síla každého energetického centra závisí na vlastnostech a vizáži každého člověka, jeho zdraví, povaze, životním stylu jakož i na jeho duchovních a mentálních kvalitách. Každá energie, vytvořená čakrou, se promítá do aury a celek vytváří základní barvu aury. Tato základní barva je pak nejčastěji viděnou částí aury.

Každá primární čakra by měla mít velikost lidské dlaně a skládá se z více než jedné části. Přesná pozice vnímaných pocitů, indikujících otevřenou čakru, závisí na tom, která část čakry je otevřená. Například sakrální čakra (v oblasti sleziny) je většinou detekována mezi pupkem a pubickým ochlupením. Čakra třetího oka je často vnímána mezi obočím, ne uprostřed čela, jak by se mohlo zdát.

Základní klasifikace barev
Základní barvou aury nazýváme její dominantní odstín, tedy nejviditelnější odstín všech energií, vytvářených čakrami. V lidské auře se nachází mnoho barev, základní však mezi nimi nelze přehlédnout, naopak bývá viditelná na první pohled. Dle některých názorů lze člověka zařadit a rozeznat právě podle barvy jeho aury. Například červená značí citlivost, vitalitu, čistou energii, oranžová emoce, žlutá sílu osobnosti, mentální a intelektuální sílu, zelená spiritualitu, lásku, spříznění s přírodou, léčitelství, modrá vysokou duchovnost, víru, schopnost učit, léčitelství, fialová velmi vysokou spiritualitu, jasnovidectví, víru, schopnost učit a léčitelství, zlatá je barvou rozvinutého vědomí a jasnovidectví. Toto zařazení barev je velmi dobře známo, domnívám se však, že aura je příliš komplikovaná a nestabilní na takovouto jednoznačnou klasifikaci. Například pokud osoba, u níž vždy převažovala v auře modrá barva, prochází emocionální krizí, její aura bude mít rozsáhlá oranžová pole. To bude ovšem pouze krátkodobá záležitost, jakmile krize pomine, aura se navrátí ke své oblíbené modré. Je opravdu hodně věcí, které dočasně dokáží zcela změnit barvu aury, někdy pouze na hodinu, jindy na delší dobu. Bohoslužba například vytváří ušlechtilé myšlenky a hlubokou duchovní lásku. Pak taková emocionální, násilnická a arogantní osoba, přirozeně červená či oranžová v kombinací s černou, může během bohoslužby vykazovat mnohem více duchovní barvy. Ty mohou dočasně dokonce převažovat a stát se dominantní barvou aury a tím zcela zmást případného pozorovatele.

Lidská aura a barvy
Lidská aura je velmi citlivá na barvy. Reaguje na barvu oblečení i okolního prostředí. Tyto barvy ovlivňují subtilní toky energií uvnitř energetického těla. To pak může za naše přirozeně barevné preference ve výběru oblečení, závěsu a vůbec věci, které nás obklopují. Citlivost na barvy je u jednotlivých lidí různá, míra jejich citlivosti určuje i míru citlivosti jejich aury. Ženy mají auru obvykle mnohem citlivější než muži, tedy bývají mnohem vybíravější co se týče barev v jejich okolí. Barva může citlivou osobu velmi ovlivnit. Když pak nosí barvy, které silně nesednou jejich auře, mohou onemocnět. Efekt barev na okamžitou náladu je dobře znám. Barvy zdí v nemocnicích bývají úmyslně vybírány tak, aby rozrušené pacienty zklidnily. Měkké, pastelové odstíny růžové a modré jsou pro uklidnění asi nejvhodnější a jsou také v hojné míře využívány.

Lidská aura a barvy
Lidská aura je velice citlivá na barvy. Reaguje na barvy oblečení i prostředí kolem. Tyto barvy ovlivňují subtilní toky energií uvnitř energetického těla a mají vliv na výběr barev oblečení i dalších věcí, jimiž se obklopujeme. Naše citlivost na barvy se různí a bývá závislá na schopnosti vnímat a také na stupni citlivosti naší aury. Ženská aura je obvykle citlivější, než mužská a jsou tedy mnohem pečlivější při výběru barev ve svém okolí. Barva může mít na vnímavou osobu velký vliv. Pokud po delší dobu nosí barvy, které neladí k její auře, může onemocnět. Působení barev na okamžitou náladu je dobře známé. Například barvy nemocniční zdi jsou pečlivě vybírány tak, aby uklidnily rozrušené pacienty a utišily je. Měkké, pastelové odstíny růžové a modré se pro to dokonale hodí a proto je v těchto prostorách často vidíme.

Oblečení
Nikdy nelze spatřit skutečnou a ničím nerušenou auru, pokud má subjekt na sobě stále oblečení. Barvy aury oblečení splývají s původní aurou a mění tím přirozený tok energie v těle. Například modrá košile zaplaví nositelovu auru žlutou, čímž ji zcela změní.

Onemocnění
Nemoc se v auře projevuje několika způsoby, často týdny či měsíce před samotným onemocněním (dokonce několik století předtím, než se do těla vůbec dostane příslušná infekce). Infekce ucha se například projeví rostoucím stínem okolo ucha a boku hlavy. To je však možné vidět již několik týdnů před propuknutím nemoci. Stín se zpočátku jeví jako světle šedá šmouha, která se postupně rozšiřuje a tmavne. Někdy se promění ve špinavě zelený flek velikosti ruky. Když infekce zesílí, změní se ve skvrnu s červenými a oranžovými fleky. Stín v auře je prvním znamením jakéhokoliv blížícího se zdravotního problému. Špinavě zelená s červenými a oranžovými flíčky je častá při infekci.

Smrt
Umírání způsobuje dramatické změny v lidské auře. Pozoroval jsem aury lidí, umírajících na rakovinu i na jiné nemoci, v jejich posledních dnech. Prvním viditelným znamením bylo ztmavnutí, zeslabení a zešednutí aury. Poté (u dlouhodobých nemocí) asi týden před smrtí se aura rozšiřuje a mění. Můžeme pozorovat velmi působivou, světle modrou auru, protkanou stříbrnými paprsky. Tyto jiskřičky se rychle pohybují po celé auře, každá se objeví jen na zlomek sekundy. Tuto auru lze však jen velmi těžko pozorovat bez předchozích značných zkušeností.

Světle modrou auru můžeme vidět i u normálních, zdravých lidí, kteří ještě rozhodně nemusejí být v poslední fázi svého života. Aura umírajícího je však nezaměnitelná, je zcela jednobarevná, mnohem větší, mléčná. Čím více se přibližuje okamžik smrti, aura stále více pulzuje; někdy může zaplnit celou místnost, jindy se smrskne v sotva postřehnutelný opar. Stále více bledne, stříbrné paprsky jsou stále zřetelnější a častější.

V těchto dnech se také prudce zvedne aktivita jednotlivých čaker, energetické tělo se připravuje na konečné oddělení od fyzického těla. V některých chvílích z čaker vytryskne fontána pastelových barev, vyvěrajících na povrch a zase se vracející zpět. Většina energetických center začne generovat mnohem více energie, která je mnohem kvalitnější. To je předzvěstí nadcházejícího oddělení duše od fyzického těla - smrt. V určitém okamžiku před fyzickou smrtí se stává aura téměř neviditelná, zůstane z ní téměř nepostřehnutelná, mdlá vrstvička na povrchu těla. To je zbytková éterická látka, obklopující fyzické tělo. Aura se nyní přenáší do mnohem vyššího stupně bytí - jiné dimenze. Na to, abyste mohli i nadále pozorovat chování aury, je potřeba jasnovideckých schopností. Přímo v okamžiku smrti, pokud se budete soustředěně pozorovat, uvidíte velmi bledou, těžko zřetelnou mlhu, která se vypařuje z těla a rychle se rozplývá. To právě duše opustila tělo. Ta mlha je zbytková energie, držící se na těle odcházející duše. Přesná doba jednotlivých změn v auře hodně závisí na typu nemoci, stejně jako síle umírajícího člověka. Ty pak mají značný vliv na rychlosti změn, které s sebou smrt přináší. Někdy se tak stane velmi rychle, během několika hodin, jindy během dnů, týdnů či měsíců. (Pokud duch "odletí", nejspíš je chyba v teoriích vzkříšení, která tvrdí, že duše ještě několik dní pobývá u svého těla, vázána zbytkovými interakcemi.

Energie duše
Okolo umírající osoby je během jejích posledních hodin velké množství duchovní energie a aktivity. Hodně této energie je přitom závislé na její víře (nebo se to tak alespoň jeví), stejně jako morálním, duchovním a psychickém vývoji. Nejsilnější energetické aktivity se odehrávají při umírání dítěte. Jsou mnohem duchovnější, než by jim dospělý člověk byl ochoten přiznat. Dospíváním svou spiritualitu ztrácejí, stejně jako většinu dalších paranormálních schopností. Již mnohokrát jsem byl přítomen umírání dítěte. V takových chvílích jsem byl ve vytržení, daleko vzdálené svému normálnímu ubohému chápání reality. Děti jsou obdařeny velmi zvláštním druhem moudrosti, množstvím duchovního poznání a nemají absolutně žádný strach ze smrti.

Nehody
Nikdy jsem neměl příležitost studovat auru velmi rychle umírajícího člověka, například po nějaké nehodě, takže tyto případy nemohu nijak komentovat.

Náhlá smrt
Poznal jsem několik zdravých, vitálních lidí, kteří náhle zemřeli, například na srdeční či mozkovou mrtvičku. Před jejich náhlou smrtí jsem je pozoroval a viděl jsem velmi podobné symptomy jako u umírající osoby - světlou bledou auru, rozšiřující se do okolí, stříbrné paprsky a jiskry, hodně duchovní energie. Nicméně tito lidé nebyli nemocní, všichni byli vitální, zdraví, ale něco kolem nich bylo, jakási blíže nedefinovatelná atmosféra. Ve všech těchto případech věděli, i když spíš jen intuitivně cítili, že jejich čas se blíží. Snažili se urovnat staré spory a dát své záležitosti do pořádku.

Proč většina lidí při vidění aury selhává
Nejčastějším důvodem, proč vidění aury činí velkému množství lidí problémy, je zkrátka jejich přístup. Lidská aura NENÍ pro začátečníka dobrým cvičením. Proto obvykle dojde k tomuto: Váš dobrovolník sedí a čeká, velmi dlouho, zatímco vy se snažíte zachytit jeho auru. Snažíte se relaxovat, koncentrovat, pracovat na různých technikách, vše najednou. Podvědomě ale začínáte hloubat nad tím, co si myslí váš pomocník. Nudí se? Je nervózní? Myslí si, že se vám to nepovede? Že jste blázen? Tento způsob uvažování zaručeně způsob, že neuvidíte zhola nic, naruší to pouze vaši koncentraci.

Pro zajímavost uvedu část e-mailu od jednoho mladého muže. Obsahuje většinu častých chyb a omylů při prvním zkoumání aury:

David: Seděl jsem na hodině ekonomiky, když jsem najednou uviděl jakousi řídkou mlhu okolo hlavy přednášejícího (moc to nedokážu popsat), která obklopovala po stranách jeho hlavu. Něco podobného také bylo okolo studenta, sedícího před ním. Mlha kolem studenta byla ale spíš do modra. Díval jsem se dál a uviděl jsem kolem jeho hlavy jasně žlutý opar. Podobný opar jsem viděl i vycházet z monitoru, jenž stál na mém stole. Nejdřív jsem si myslel, že vidím auru, ale ten monitor ve mně vyvolal pochybnosti.

Já: Každá věc má svou auru, i monitory. Nech mě hádat - byl jsi unavený, znuděný, velmi uvolněný a možná jsi i trochu snil. Tvé oči byly utahané, těžké, měl jsi problém udržet je otevřené? To jsou ty nejlepší podmínky pro spatření aury!

David: Přesně tak to bylo. Ta přednáška byla únavná a trochu mimo, prostě mě vůbec nezajímala. Každopádně bych ale byl moc rád, kdybyste mi řekl, jestli jsem vážně viděl auru. Pak jsem totiž přišel domů a zkoušel jsem se na sebe dívat do zrcadla, pak na kamaráda, a nic. Nebyl jsem schopen cokoliv spatřit několik následujících dní... Ještě pár otázek: Neživé věci mají vždy bílou auru? Jakto, že je aura jasnější okolo hlavy?

Já: Samozřejmě, že jsi viděl auru! Aurické barvy neživých objektů závisí na jejich barvě, mají jakousi krémovou, světlou auru. Aura, kterou jsi viděl obklopovat hlavy lidí kolem tebe byla jejich éterická aura, která je bledá, většinou namodralá. Aura je okolo hlavy jasnější z těchto důvodů: 1. oblečení auru tlumí; 2. oblast hlavy je obvykle odhalená a často ji obklopuje intelektuální žlutá, která je docela dobře pozorovatelná - její intenzita kolísá podle aktuální mentální aktivity, přičemž čím je aura jasnější, tím je tato aktivita silnější. Dost možná, že ten student, kterého jsi pozoroval, byl právě ve svém živlu.

Hlavním důvodem pro uvedení tohoto dopisu je fakt, že David začal vidět auru, když vlastně ani nechtěl, když byl utahaný a velmi uvolněný, když se musel snažit, aby uprostřed přednášky neusnul. Právě snaha udržet oči otevřené je velmi silná mentální akce, otevírající třetí oko a v kombinaci s klidovým relaxačním stavem způsobuje spontánní vidění aury. Když se pak David snažil pozorovat auru později, když už byl doma, nepodařilo se mu to, protože už byl úplně bdělý a ne v relaxačním stavu, který je nezbytný pro vidění aury. Mějte, prosím, na paměti vše, co jsem zde napsal, když se budete sami pokoušet o pozorování aury!

Jak vidět auru (základní technika)
Abyste mohli vidět auru, je nutné naučit se relaxovat a zároveň soustředit, a také umět správně zaměřit zrak. Auru pozorujeme letmým periferním viděním - nezíráme přímo na ni.

Světlo: Pro pozorování aury potřebujete především dobré měkké světlo, nikoliv uměle ztlumené, spíš přirozeně měkké světlo. Je důležité, abyste nebyli oslněni. Nejlepší je, když světlo vychází zezadu nebo z prostoru nad vámi. Pokud máte umístěné okno, osvětlující místnost, ve vašem výhledu, bude vás to rušit a aura bude mnohem hůře pozorovatelná. 100wattová žárovka, umístěná za vámi, je přijatelná.

Krok 1: Vezměte do rukou knihu, obalte ji jasně modrým nebo jasně červeným papírem a postavte ji před sebe na stůl ve vzdálenosti přibližně dvou metrů. Ne blíže než 1,2 metrů, musíte si vyzkoušet, jaká vzdálenost vám bude nejvíce vyhovovat. Dbejte na to, aby v pozadí byla barva neutrální, určitě ne jasná, výrazná nebo tapeta se vzorkem. Pokud takové místo nenaleznete, můžete na zeď třeba pověsit prostěradlo.

Krok 2: Zavřete oči, několikrát se zhluboka nadechněte a relaxujte. Až se naprosto uvolníte, podívejte se na knihu. Nezaostřujte oči, podívejte se spíše do strany těsně mimo knihu, jakoby na zeď za ní, ale bez zaostření pohledu. Celý vtip je totiž v relaxaci během zaostřování a pozorováním objektů periferním viděním. Periferním viděním však nemám na mysli koutkem oka ale spíše mírnou několikacentimetrovou odchylku od předmětu pozorování. Netěkejte pohledem jinam než na neostrý bod, na nějž jste se zaměřili v okolí knihy a relaxujte. Nacvičte si tento druh pohledu tak, aby vám nečinil žádné obtíže (pro nácvik jsou vhodné 3D obrazy, pokud budete pozorovat jeden obraz po několik sekund aniž byste rozptylovali pozornost jinam). Soustřeďte se! Je potřeba intenzivního, ale velmi uvolněného pohledu, jde spíš o snění s otevřenýma očima.

(Mrkání - pokud potřebujete mrknout, klidně to udělejte, jinak byste měli okamžitě zaslzené oči. Hlavně ale nesmí dojít k zaostření pohledu. Mrknutí způsobí, že aura na chvíli zmizí, ale vzápětí se rychle zase objeví, pokud jste si udrželi svůj původní uvolněný pohled. Důležitou části nácviku pozorování aury je i udržet si tento uvolněný pohled i při mrknutí.)

Metoda otevření třetího oka: Je nutné, abyste se naučili nějaké cvičení pro otevření třetího oka. Jen v otevřeném stavu po něm můžete chtít, aby přijímalo energii aury, což je nutné k vidění aury. Bez tohoto otevření to sice jde také, ale je to mnohem obtížnější.

Věnujte, prosím, této poznámce náležitou pozornost. Vzpomínáte si, jaké to je být k smrti unavení - pocit totálního vyčerpání? Pamatujete si, jaké to bylo, když jste několik dní nespali a stěží jste udrželi oči otevřené? Vzpomínáte si, jak se oči stále zavíraly a zavíraly a vy jste s nimi zápasily, aby ještě chvíli zůstaly otevřené? Tento zápas vytváří podobný pocit, jako byste se snažili zvednout velmi těžkou, stínovou oponu zpoza svých očí. Když se to děje, vaše oční svaly nereagují příliš dobře, takže celá akce probíhá v podstatě jen na mentální úrovni.

Teď na chvíli přerušte čtení a zkuste si ten pocit vyvolat, připomeňte si ho. Zápas o otevření unavených oči způsobuje velmi silnou otevírací akci v oblasti třetího oka, nebo ho spíše stimuluje. Jak to vlastně funguje? Tento proces otevírání zaostří vaše vědomí na oblast třetího oka. Když je vaše vědomí zaostřeno na jednu oblast vašeho těla a vy s touto oblastí ve své mysli manipulujete, automaticky stimulujete energetické tělo této oblasti - dynamickou cestou. Pokud toto otevírání trvá dostatečně dlouho a je do ní vkládáno dostatečné úsilí, třetí oko se začne otvírat. Pokud tento proces otevírání očí budete provádět v uvolněném stavu, ve svém výhledu budete mít pozorovaný subjekt, navodíte spontánní pozorování aury. Uvedená technika otevírání třetího oka je podobná běžné technice otevírání čaker pomocí vizualizace, je však mnohem silnější. Vizualizace jako taková je slabá a je velmi obtížné se ji naučit.

Ale zpátky k pozorování knihy. Pokud se nehybně a uvolněně díváte na obal knihy, pokuste použít techniku, kterou jsem právě popsal. Přesuňte své vědomí do oblasti mezi očima a snažte se tuto oblast plně pocítit. Soustřeďte se na ni. Můžete se na ní jemně poškrábat, to vám pomůže naladit své vědomí.

Přesuňte své vědomí do této oblasti a koncentrujte se na ni. Mentálně posilujte tuto oblast - jako byste se pokoušeli donutit své oči otevřít se, nedovolte však svým svalům, aby se jakkoliv pohnuly či napnuly. Vše musí probíhat čistě na mentální úrovni. Pokuste se izolovat ten příkaz, jež má na svědomí otvírání vašich očí. Pečlivě se sledujte. Představujte si, že jsou vaše oči velmi těžké, a nechte je párkrát zavřít a zase otevřít. Pozorujte, které svaly tyto pohyby provádějí. Pak tento otevírací příkaz proveďte na mentální úrovni, nesmíte však přitom dovolit svalům jakýkoliv pohyb. Opakujte to znovu a znovu. Je to poněkud obtížné, to připouštím, ale dá se to za chvíli zvládnout. Tento proces otevírání je velmi důležitý! Je to především první krok k ovládání třetího oka, později i celého energetického těla, pokud se rozhodnete rozvinout plně jasnozřivost a další mimosmyslová vnímání.

Na začátku nevadí, pokud máte pocit, že otvíráte příliš velkou část svého čela. I kdybyste jej otevřeli celé, bude to stále mít žádaný efekt na vaše třetí oko. Během doby budete schopni lépe zaostřit své vědomí a otvírat pouze třetí oko, tím se v tuto chvíli nezabývejte. Pokud během otevírání vytrváte dostatečně dlouho, třetí oko se určitě otevře. Váš pohled na pozorovaný subjekt jej pomůže vyladit a třetí oko začne přijímat energii subjektem vysílanou. Tato informace projde až do zrakového centra v mozku a ta je interperetována jako viditelný obraz - jasný pruh barevného světla.

Tip: Pokud se vám podařilo úspěšně provést otevírací proces a dokážete to pouhým chtěním, zjistíte, že jedna strana závoje se vám zvedá lépe než druhá, obvykle pravá jde lépe. Je to dáno tím, že každou stranu ovládá jiná mozková hemisféra a jednu používáme častěji než druhou. Pokud v tom vidíte problém, můžete zkusit něco jiného - zkuste mentálně pohnout oblastí pozorování ve směru hodinových ručiček (z pohledu zevnitř), jako byste ji míchali virtuální tužkou. Nejlepší bude tyto dva způsoby otevírání střídat. Přesto je základní otevírací technika stále důležitá k naladění třetího oka.

Pamatujte si, že všechny tyto otevírací techniky jsou závislé na lokalizovaném vědomí, přesněji řečeno na vědomí lokalizovaném na kůži. Musíte CÍTIT, že se tento mentální proces děje, jinak nebudou k ničemu.

Vaše první aura: Během celého výše popsaného cvičení byste si stále měly udržet uvolněný pohled. Po chvíli (v rozmezí několika vteřin až několika minut během prvních pokusů) uvidíte ve vzduchu nezřetelné chvění, obklopující vaši knihu. Pak uvidíte mdlý, úzký proužek světla, vystupující z rohu pozorované knihy. To je éterická aura. Zůstaňte uvolnění, nezaostřujte zrak, nedívejte se tam, klidně mrkněte. Brzy uvidíte jasně žlutou (pokud je kniha modrá) či jasně zelenou (v případě červené knihy) auru, vystupující z éterického obalu knihy. Pokud uhnete pohledem, zaostříte či podíváte se přímo, aura okamžitě zmizí. Auru musíte pozorovat periferním viděním. Pokud se však cokoliv z toho stane a aura zmizí, nic si z toho nedělejte. Když chvíli počkáte, zase se objeví. Při počátečních pokusech se aura bude často ztrácet a zase objevovat. Z toho si nic nedělejte, je to normální. Během dalších cvičení byste měli tento efekt eliminovat, až úplně zmizí.

Krok 3: Po absolvování první části spojte více knih dohromady, každou v jiné základní barvě (žlutá, modrá, červená, zelená atd.) Platí přitom pravidlo - čím jasnější barva, tím jasnější aura. Studujte tyto knihy, každou zvlášť a zapište si jejich aurické barvy. Pak studujte dvě dohromady a opět si zapište barvy aury, které uvidíte. Pak knihy přeskupte a pozorujte dál.

Krok 4: Vezměte si květinu nebo čerstvé květy, pokud nemáte žádnou živou květinu k dispozici, a studujte jejich auru. Aura, kterou uvidíte, je živá aura. Udržte si v mysli aurické barvy listu a květu. Oranžový nádech, který uvidíte okolo zelených částí, stonku a listu je způsoben zelenou barvou - podobně jako byste pozorovali zelenou knihu. Jiné barvy uvidíte okolo květů. Uvidíte mnohem jemnější éterickou auru a mnohem silnější chvění vzduchu. Aury živých subjektů jsou mnohem subtilnější, a proto poněkud obtížněji pozorovatelné než aury barev. Pomocí cvičení by vám však ani ty neměly činit problémy.

Krok 5: Pozorujte auru stromu. Vyberte si takový, který budete mít ve výhledu celý, nejlépe s oblohou na pozadí. Ideální je mít slunce za zády, proto doporučuji toto cvičení provádět v pozdním odpoledni či brzy ráno. Pokud vám sluneční paprsek zasvitne přímo do očí, máte smůlu. Chvění vzduchu okolo stromu bude mnohem intenzivnější než při předchozím cvičení s květinou. Barva aury bude ovlivněna nejen barvou stromu, ale i oblohy. Za slunného dne uvidíte auru špinavé modře, pokud bude obloha zamračená, zobrazí se spíše jako našedlá krémová barva. Poloha pozorovatele závisí na velikosti stromu. Je důležité mít v záběru pohledu i vrcholek stromu, takže vaše vzdálenost od pozorovaného stromu bude přibližně trojnásobek jeho výšky. Šíře aury bude záviset na velikosti a síle stromu. Na vrcholku stromu můžete někdy vidět tzv. fontánový efekt, kdy aura proudí v obloucích nad stromem. Nevím přesně co to způsobuje, tento efekt se neobjevil při každém mém pozorování stromu. Někdo tvrdí, že je to duch stromu, dryáda, která to způsobuje. Některé stromy skutečně vykazují určitý stupeň vědomí, takže na tom možná něco bude.

Krok 6: Při tomto cvičení budeme pozorovat zvíře. Může to být jakýkoliv domácí mazlíček - pes nebo kočka - anebo třeba tygr, lev, klokan či slon - pokud máte tu možnost. Pozorujte je při jejich odpočinku. Zvířecí aury nejsou sice tak barevné jako lidské, ale k procvičování budou zcela dostačující. Během pozorování opět nezapomínejte na to, že barva srsti ovlivňuje barvu aury. Zvířeti můžete také diagnostikovat nemoci stejným způsobem, jako u člověka, čímž si tuto schopnost můžete procvičovat a dále rozvíjet.

Krok 7: Pozorování lidské aury. Ze začátku je nejlepší pozorovat lidskou auru ve dvou fázích. Fáze 1 - požádejte váš subjekt, aby si oblékl oděv v jedné výrazné barvě (kromě modré - která by obklopila okolí těla žlutou a intelektuální žlutá barva je nejběžnější u aury lidské hlavy, což by vás mohlo zmást). Je důležité, aby byl subjekt bez pokrývky hlavy. Pozorujte nejprve okolí lokte a používejte stejné techniky jako u pozorování barevného papíru, včetně mentálních cvičení otevření třetího oka. Brzy samozřejmě uvidíte auru oděvu v okolí loktů dotyčného. Pak pomalu přesuňte pohled výše, až se budete dívat na nahý krk subjektu. Přitom mějte stále v zorném úhlu oblečení. Snažte se vidět různé barvy v oblasti krku. Stále platí, že se nedíváte přímo na pozorovanou oblast ale periferním viděním těsně mimo. Pokud vše půjde dobře, uvidíte různé barvy, obklopující krk a hlavu. Nyní posuňte pohled ještě výš na hlavu. Buďte uvolnění. V této pozici vydržte. Po chvíli byste měli vidět okolo hlavy žlutou auru. Pokud něco vidíte, požádejte svého dobrovolníka, aby se soustředil na nějaký matematický problém, třeba může zkusit sčítat či násobit nějaká čísla, a pozorujte, jak aura kolem jeho hlavy nabývá síly a je stále jasnější.

Fáze 2 - požádejte subjekt, aby se svlékl do půl těla. Je důležité, aby v jeho pozadí byla neutrální barva stěny. Pak studujte jeho kůži stejným způsobem, jak jste se to naučili na auře barevné knihy. Nejlépe je začít v oblasti ramen a paží. Na holé kůži nejdříve uvidíte jemné chvění vzduchu, zvláštní rozostření obrazu okolo kůže. Pak uvidíte éterickou auru, vypadá jako cigaretový kouř, obklopující tělo subjektu. Bývá silná asi 1 cm. Fixujte pohled a po chvíli se začnou objevovat hlavní barvy aury, vystupující z éterické aury okolo těla. Nejdříve se objeví úzký barevný pruh, zvýrazňující hranice éterické aury. Z počátku bude možná trochu pulsovat, zmenší se a zase zvětší, časem tyto problémy ustanou. Barva aury se bude vyjasňovat a aura se bude zvětšovat a když vydržíte, může mít sílu několika centimetrů. Hlavní aura může na chvíli zmizet a zase se objevit, což způsobuje nepatrné změny pohledu a mrkání - tomu ovšem nezabráníte.

Tip - to, jak jasná aura bude, je závislá na subjektu, jehož auru pozorujete. Na tom, jak se právě cítí. Pokud ho přimějete, aby se cítil šťastný, aura zesílí a bude mnohem jasnější. To můžete podpořit například jeho oblíbenou hudbou atd. Tím pádem můžete auru mnohem lépe a snadněji pozorovat.

Jiný dopis: Cituji z dalšího e-malu. Popisuje velmi neobvyklý případ pozorování aury.

Rick: Chtěl bych s tebou konzultovat událost, která se mi stala včera a připadala mi trochu zvláštní. Seděl jsem v kostele a díval se na sbor zpěváků, když jsem najednou viděl velmi zvláštní světlo. Bylo to spíš jako stín, a tři ze zpěváků vyzařovali toto bílé světlo, vystřelující ke stropu, kde se měnilo na modrozelené a vracelo se zpět. Jako bych se díval na jasný, barevný rentgenový obraz. Byl to neuvěřitelný zážitek. Běhal mi z toho mráz po zádech, ale jen jsem zamrkal a bylo to pryč. Ptám se - co to bylo?! Předpokládám, že to byla aura.

Já: Jak to popisuješ, byl jsi právě ve velmi uvolněném stavu, nejspíš trochu myšlenkami mimo a povznesen zpěvem chóru. To pochopitelně stimuloval tvé energetické tělo a čakru třetího oka a následně způsobilo spontánní pozorování aury. To, co jsi viděl, bylo tzv. vzplanutí aury, které nastává ve velmi vzrušeném stavu. Je velmi vzácné a velmi krásné. Já jsem to viděl pouze jednou v životě. Vzplanutí bylo pravděpodobně způsobeno nabitou, sakrální atmosférou kostela, společně s vibracemi písně, která byla právě zpívána. Pravděpodobně to v tebou pozorovaných zpěvácích vyvolalo velmi hluboké spirituální pocity povznesení. Bílá, měnící se v modrou a zelenou, to jsou barvy hrdelní a srdeční čakry. Tyto vysoce duchovní barvy jsou ovlivněny duchovními pocity a láskou.

Zdokonalování a čas: Nějaký čas bude trvat, než budete schopni vidět lidskou auru, takže při prvních neúspěších hned neházejte flintu do žita. Pokud jste se naučili vidět auru barev, jste schopni naučit se i vidět auru lidskou. Prostřednictvím mnou popsaných metod stimulujte čakru třetího oka, které ovládá všechna mimosmyslová pozorování. Praktikováním těchto cvičení se schopnosti této čakry budou rozšiřovat a auru budete tedy moci snadněji vidět. Někdy to může zabrat několik týdnů, než uvidíte první náznaky lidské aury, pokud pro to nemáte velké předpoklady, ale s trochou trpělivosti to můžete zvládnout. Doporučuji procvičovat především mentální mentální otvírání třetího oka a stimulační cvičení, auru pozorovat každý den alespoň několik minut. To opět podpoří rozvoj čakry třetího oka.

Spontánní vidění aury: Po nějaké době zjistíte, že jsou dny, kdy nejste schopni auru vidět. Naopak budou také dny, kdy uvidíte auru vzápětí poté, co se podíváte na nějakou osobu či na jiné objekty, a to bez jakéhokoli vědomého popudu či vůle. Pravděpodobně také zjistíte, že se to děje v té době, kdy je čakra vašeho třetího oka z nějakého důvodu velmi aktivní. Můžete třeba sedět a s někým mluvit a najednou uvidíte jeho auru či auru oblečení, a to zcela mimovolně. Události silného spontánního vidění aury nastávají poměrně často, jakmile jednou začnete cvičit čakru třetího oka a vidění aury.

Další ukázka z dopisu:

Erik: Praktikoval jsem tvoji metodu denně po dobu delší než měsíc, ale dosud jsem nic neviděl, až dodnes. Většinou už dokážu vidět aury barev a květin, také svou vlastní auru vidím docela jasně, ale až k dnešnímu dni jsem prostě nebyl schopen vidět auru jiných lidí. Včera, když jsem pracoval na počítači, vešla do mého pokoje má přítelkyně. Právě se vysprchovala a oblékala se. Podíval jsem se okolí ní a bum - okolo ní vidím překrásnou auru. Byl to opravdu nádherný pohled. Její aura byla většinou zelená se žlutou září okolo hlavy. Jo, a viděl jsem i nějaké rudé a oranžové stříkance okolo jejího žaludku. Vlastně jsem se nesnažil vidět její auru. Chtěl jsem už konečně dodělat práci na počítači a byl jsem už dost unavený, protože příští týden jsem měl dělat zkoušky a nestíhal jsem. Prostě se to kolem ní objevilo jako mávnutím kouzelného proutku. Jak je to možné, když jsem se o to vůbec nesnažil? Když jsem to zkoušel každý den, nepodařilo se mi to. Jak to?

: Bravo, Eriku! Počínal sis velmi dobře. To, co jsi viděl, byla plnohodnotná živá aura tvé přítelkyně. Pochopil jsem správně, že byla nahá, když jsi ji viděl? To by ti totiž hodně pomohlo. Bylo to spontánní vidění aury, způsobené tvým předchozím cvičením. To se ti bude stávat častěji, ve chvílích relaxace, kdy je tvé třetí oko extrémně aktivní. Je vidět, že tvá čakra třetího oka hodně zesílila pomocí praktikování mých cvičení a velmi dobře se rozvinula. Možná se ti zvětšila frekvence snů a staly se rozměrnějšími, živějšími, možná zažiješ i vědomé (lucidní) snění. To je další známka toho, jak se ti vyvinula čakra třetího oka.

Tento dopis je velmi dobrým příkladem spontánního vidění aury. Erik byl unavený a uvolněný, když se mu to poprvé přihodilo - ideální stav pro vidění aury. Předtím vidění aury již několik týdnů cvičil, takže měl dostatečně stimulované třetí oko, což způsobilo pravé spontánní vidění aury. Erik měl velké štěstí, že mohl pozorovat nahou bytost jako svůj první pozorovaný objekt, tedy neměl pozorování ztížené interferencí s oblečením atd. Erikovi se to nyní stávalo každých pár týdnů, už asi rok. Pak se frekvence zvýšila na jeden týden. Někdy se mu ukáže jen nejvýraznější barva v okolí těla, někdy vidí auru celou. Poté, co Erik zažil své první spontánní vidění aury, zjistil, že vědomé vidění aury není až tak obtížné. Stále sice nemohl vidět celou auru když chtěl, ale nyní už vidí pruhy a stříkance barev okolo lidí, které předtím vidět nebyl schopen.

Závěrem: Touto metodou jsem učil vidět auru už mnoho lidí. Rychlé výsledky, kterých tito lidé dosahovali, jim zvýšilo sebevědomí a zájem o tuto oblast. Ono totiž vyžaduje trochu zápalu a trpělivost, abyste dosáhli dobrých výsledků. Jakmile uvidíte svou první auru, udělali jste první krok do mnohem širšího, pozoruhodnějšího světa. Pokud budete pilně cvičit a rozšiřovat své schopnosti vidět (byť jen částečně) lidskou auru, děláte velký pokrok a vaše třetí oko se bude stále vyvíjet a vyvíjet, a tím zvyšovat vaše schopnosti. Dalším krokem je rozvinutí jasnovidnosti. Jasnovidectvím nazývám vidění ještě subtilnějších energií okolo nás. Tyto energie obsahují například karmické vlivy, životní podmínky, minulé události, pravděpodobnou budoucnost... a navíc mnoho dalších a velmi vzrušujících věcí. Tyto energie jsou jasnovidecky viděny v mnoha velmi symbolických podobách od prostého obrázku až k barevnému ději v kvalitě filmové projekce.

 

převzato z www.esoterika.cz

 

Obsah

 

 

7. 9. 2007