TOPlist PRÁCE S ENERGIÍ

 

 

Práce s energií

 

By Satori

 

Satori23@seznam.cz

 

 

I. ÚVOD

 

II. TEORIE

III. PRAXE

   Stimulace energetických center

   Mikrokosmická dráha

   

 

IV.  ZÁVĚR

 

 

I. ÚVOD

 

 

 

    V této části se budeme věnovat mentálním technikám obecně označovaným jako „práce s energií“. Jde do jisté míry o klasické a dobře známé druhy meditací, které se na západě stávají poslední dobou čím dál známějšími a jejich popularita každým rokem stále roste. Tradičně se jimi zabývá hlavně klasická a taoistická jóga, často jsou praktikovány též jako součást studia bojových umění wu-shu (na západě nesprávně označovaných slovem kung-fu) nebo v souvislosti s některými filosofickými směry jako je hinduismus, tantra, buddhismus či taoismus. Zpravidla jde o vzájemně velmi podobná cvičení (či jejich obdoby), která jsou všechna založena na stejném principu.

 

    Účel jednotlivých technik je rozmanitý. Některé východní nauky považují tyto techniky především za velmi účinné nástroje k udržování či posilování zdraví. Zejména v taoistické józe je takovým praktikám připisován velký význam. V čínském pojetí bývají označovány termínem qi-gong (čteno čchikung), což v doslovném překladu znamená práci s dechem či energií. Dělí na vnější wai-tan qi-gong a vnitřní nei-tan qi-gong. Dále je rozdělován na „měkký“ qi-gong využívaný zmíněnými technikami k udržování zdraví nebo během nejrůznějších druhů meditací a na „tvrdý“ qi-gong hojně uplatňovaný v některých bojových uměních. Techniky klasické jógy i tantry obecně směřují spíše k vyvolání určitých mystických stavů za účelem dosažení vyšších cílů jako je harmonie těla a duše či konečná seberealizace. Této oblasti se věnují také nejpokročilejší taoistické meditace. Buddhističtí adepti cvičí techniky práce s energií jen velmi zřídka, jelikož pro ně nemají velký význam. Jejich veškeré snažení je soustřeďováno na dosažení osvícení prostřednictvím zcela odlišných metod.

 

    Zde se budeme podrobně zabývat pouze technikami, které se týkají energetického systému těla, ovlivňují jeho funkční stav a přímo na něj působí. O tom však bude řeč později. V tuto chvíli přichází na řadu nejprve něco z teorie.

 

 

 

II. TEORIE

 

 

Energetický systém

 

 

    Energetický systém těla bývá přirovnáván k velmi komplikované a důmyslně propojené síťi tvořené velkým počtem drah a bodů, které na nich leží nebo jsou umístěny v místě jejich spojů či překřížení. Tyto body bývají v čínské terminologii označovány jako akupunkturní body, z hlediská jógy mluvíme o takzvaných „čakrách“. Při detailním  popisu jde o řádově stovky takových bodů proměnlivé velikosti a až tisíce drah o různém kalibru i délce. Některé body a dráhy jsou považovány za velmi významné a je jim proto věnována velká pozornost. Patří sem zejména hlavní kanály a několik největších a nejdůležitějších energetických center k nim připojených. Tradičně je za základní funkci tohoto systému považováno shromažďování energie a její rozvádění po těle. Hlavní energetická centra mají pak ještě další významné funkce  (především převádění energie). Některá jsou zodpovědná též za určité specifické paranormální schopnosti. Těm se však tento text věnovat nebude.

 

    Základní kostru energetického systému představuje řídící a koncepční kanál (tvořící společně protáhlou elipsu) a dráhy končetin, které se k nim připojují na basi těla a v oblasti mezi lopatkami. Na ně se pak napojuje velké množství dalších menších drah. Některé probíhají víceméně přímo, jiné se složitě stáčejí. Hlavní řídící kanál prochází středem páteře od kostrče až k bodu na vrcholu hlavy. Na jeho nejnižším konci je důležité energetické centrum, na které se napojuje též druhá základní energetická dráha běžící po přední straně těla - koncepční kanál. Na opačném konci těla řídící kanál navazuje na rozsáhlé temenní centrum, taktéž spojovací bod obou energetických cest. Koncepční kanál probíhá přímo od vrcholku hlavy po obvodu těla po jeho přední straně opět k basálnímu centru. Nejdůležitější a zpravidla největší energetická centra jsou umístěna právě na této (koncepční) dráze a jsou připojena též k řídící dráze v bodech ležících zpravidla přímo naproti nim.

 

    Energetických center je velké množství. Za základní a největší je v klasické józe považováno sedm. Taoistické jóga jich rozlišuje více, neboť mezi ně řadí i oblasti jejich připojení k řídící dráze. Dále existuje spousta menších bodů situovaných například uprostřed dlaní či chodidel, na spojnici některých drah nebo ve velkých kloubech. Jeden takový bod je umístěn ve středu hrudní kosti a je často mylně považován za srdeční centrum. Kromě základních a vedlejších energetických center existuje také opravdu mnoho docela malých bodů ležících na povrchu těla nebo sledujících průběh vedlejších drah. Zabývá se jimi především akupunktura a akupresura.

   

    Toto uspořádání není nikterak náhodné. Je zajímavé že se z pohledu anatomie velmi přesně shoduje s nervovým systémem těla, konkrétně s uložením velkých nervových svazků či hlavních nervů, ale také s přesnou polohou určitých charakteristických oblastí mozku nebo některých orgánů a velkých žláz i rozsáhlých nervových pletení. Řídící kanál je prakticky totožný s míchou, za koncepční kanál lze zase při troše představivosti považovat nervus vagus (bloudivý nerv). Výjimku tvoří některé body ležící mimo tělo. Jimi se však klasické techniky práce s energií takřka nezabývají. Rovněž pojetí „energie“ souvisí do jisté míry s některými vědními obory jako je například fyziologie. Tato „energie“ (během praktikování určitých technik často zřetelně pociťovaná jako proudy tepla) je vlastně bioelektřinou, kterou tělo vyrábí. Jde v podstatě o tvorbu bioelektrických potenciálů a jevy jako depolarizace, transpolarizace a repolarizace, jejichž prostřednictvím dochází v organismu k přenosu vzruchů. Ty pak mohou specifickými mechanismy spouštět určité procesy. Tímto způsobem vzniká například orgasmus, který je též považován za druh „uvolnění energie“.

 

    Zde jsme se vlastně dostali k určitému objasňování některých fenoménů pomocí moderních vědních disciplín. To je však možné pouze do určitých hranic. V jistých bodech se věda a východní nauky očividně rozcházejí, neboť mnoho takových jevů (ať už náhodně vzniklých či vyvolaných zcela konkrétními mentálními technikami) zjevně překračuje hranice vědy . Stejně je to i s energetickým systémem těla. Některé jeho charakteristiky lze logicky vysvětlit, jiné ne. O to se snaží spíše jakési „polovědní“ obory jako je například parapsychologie.

 

 

Jevy provázející cvičení

 

 

    Pokud jde o charakteristické fenomény způsobené nejrůznějšími technikami práce s energií, pocity při tomto druhu cvičení se shodují s těmi zažívanými během transu nebo v průběhu cvičení technik trans vyvolávajících. I zde jde vlastně o práci s energií. Metody navození transu působí na energetická centra pouze nepřímo, níže popsané postupy však představují přímou stimulaci těchto oblastí a proto jsou pro ně některé znaky více typické.

 

    Během přímé i nepřímé stimulace energetického systému dochází nejčastěji k fenoménům „uvolňování energie“, které lze přirovnat k návalům horka či dokonce pocitům orgasmu v dané oblasti provázeným charakteristickým jemným brněním. To je typické zejména pro aktivaci větších center. Někdy jsou tyto pocity soustředěny pouze v určitých místech, jindy zaplavují rozsáhlejší části těla nebo dokonce všechna hlavní centra současně. V určitých případech se mohou dokonce postupně rozšířit do všech částí energetického systému, což bývá označováno jako efekt pseudokundalíní či "orgasmus celého těla". Tento jev lze popsat jako rozsáhlé rozlití tepla po těle za současné zvýšené aktivity největších energetických center, odkud energie vyzařuje do přilehlých tělesných částí. Může to být velice jemné nebo naopak nesmírně intenzivní. Cítíte, jak tato vibrující teplá energie jakoby "nafukuje" celé vaše tělo a působí určitým tlakem na jeho povrch i na hlavní centra. Současně můžete mít velmi zvláštní pocit "rozšiřování obrysů těla" do všech stran. Oblast vnímání energie uvnitř vašeho těla a kolem něj bývá souhrnně označována termínem „energetické tělo“. Zároveň zřetelně vnímáte jakési jemné vibrování či brnění, zejména v trupu a pažích se specifickým tlakem uprostřed dlaní. Tento stav je obvykle provázen pocitem vznášení, závratí, zkresleným vnímáním času i prostoru a také určitou extází. Trvá zpravidla krátce. Takových typů uvolnění energie existuje celá řada. Může též docházet k proudění energie pouze po některých drahách jen do některých center.

 

    V počátečních fázích cvičení práce s energií začátečníci zpravidla necítí žádné pocity. Za nějaký čas začnou obvykle vnímat jemné vibrace, brnění i pocity tepla zmíněné v části pojednávající o transu. V tomto stadiu se mohou ojediněle spontánně vyskytovat výše popsané fenomény uvolňování energie. Po nějaké době cvičení však tyto náhodné jevy ustoupí a dále se budou objevovat zpravidla pouze při některých specifických technikách intenzivní stimulace energetických center.

 

 

Efekty kundalíní

 

 

    Vzácně se vyskytující druh typického uvolnění energie proudící pouze řídící drahou v páteřním kanále směrem vzhůru za současné postupné aktivace hlavních center k ní připojených bývá označován jako fenomén kundalíní či „probuzení tekutého ohně“. Tento jev je často přirovnáván k vlnám horké energie pulsující páteří, jindy bývá popisován jako pomalý ale silný teplý proud, který se vlnivým pohybem proplétá mezi všemi hlavními energetickými centry od base těla k hlavě a svým průběhem je aktivuje. Z tohoto důvodu je v józe symbolem kundalíní had plazící se vzhůru. Pokud tato energie dosáhne vrcholku hlavy, rozlije se do celého rozsáhlého temenního centra, což obratně vystihuje termín „medusa efekt“. Vzácně při tom dochází ke stavům dočasného osvícení, vzniku rozšířeného vědomí, pocitům euforie či extáze, k náhlému uvědomování podstaty věcí, nejrůznějším vizím, vnímáním záblesků bílého světla či k projekcím mimo tělo. V jógové terminologii jsou některé takové stavy označovány pojmem sámandhí. Mohou trvat i celé hodiny.

 

    Probuzení kundalíní bývá vyvoláno zpravidla stimulací hlavních energetických center (zejména základního centra na basi těla) nebo vzácně spontánně dlouhodobým spočíváním v hlubokém transu během určitých druhů meditací. Tantra dosahuje stejných výsledků prostřednictvím intenzivní sexuální stimulace. K podobným jevům dochází také při praktikování některých taoistických technik sexuálního qi-gongu. Jde o metody koncentrace spojené s dechovým cvičením za pravidelné kontrakce svalů perinea.

 

    Fenomény kundalíní byly známy též ve starém Egyptě. Tradičně se jimi však zabývá především kundalíní jóga, tantra a v podstatě i některé taoistické techniky. Mezi klasickou a čínskou taoistickou jógou existuje v tomto směru hlavní rozdíl. Klasická jóga nepoužívá koncepční kanál běžící po přední straně těla a energii nechává proudit pouze řídícím kanálem středem páteře až do temenního centra. Pracuje převážně s hlavními energetickými centry, přičemž velkou důležitost přiřazuje zejména těm nejvyšším. Cvičení klasické jógy i tantry může vést k masivnímu uvolnění energie, která je bez řádné kontroly tělu nebezpečná. Určitá rizika představuje především přivedení nadměrného množství energie do center v oblasti hlavy, k čemuž tyto techniky obvykle směřují. Metody taoistické jógy využívají k proudění energie vzhůru také řídící kanál, po dosažení vrcholku hlavy je však energie následně vedena dolů koncepčním kanálem do základního centra a celý proces se opakuje. Energie tak vlastně koluje v elipse (nazývané "mikrokosmická dráha") po obvodu těla přes všechna důležitá centra, přičemž nikde nedochází k jejímu nadměrnému hromadění. Cvičení technik taoistické jógy je proto z tohoto hlediska mnohem bezpečnější.

 

  

Rizika

 

 

    Některé pokročilé techniky práce s energií mohou být z výše uvedených důvodů značně nebezpečné, zejména pro úplné začátečníky. Týká se to hlavně zmiňované kundalíní jógy, při jejímž cvičení vzniká velké množství tepla. Někteří mistři této větve jógy tak na sobě dokážou v mrazu usušit mokrou látku ovinutou těsně kolem těla. Jde však již o VELMI pokročilé techniky. Jejich riziko spočívá mimo jiné též v jakémsi „popálení“ energetických drah či nervových vláken. V ojedinělých případech může takové praktiky provázet dokonce naskočení puchýřů na kůži, pravděpodobně vlivem sugesce. Jde o velice vzácný jev způsobený velmi intenzivním cvičením. Největší nebezpečí však jednoznačně představuje již zmíněné masivní proudění energie přímo do nejvyšších center v hlavě, kde může vyvolat  silné bolesti nebo jiné potíže. Ačkoliv ke všem výše uvedeným fenoménům dochází jen velmi zřídka, neberte to přesto na lehkou váhu. Tento text se klasickým praktikám kundalíní jógy přímo nevěnuje, za jejich obdobu však lze pokládat níže popsané taoistické meditace mikrokosmické dráhy, během kterých může k probuzení kundalíní skutečně dojít. 

 

 

 

III. PRAXE

 

 

Stimulace energetických center

 

 

 

    Dříve než se dostaneme ke konkrétním technikám, je třeba se naučit přesně lokalizovat jednotlivé energetické body. Jak již bylo uvedeno, největší energetická centra leží na přední straně těla několik centimetrů pod kůží na koncepční dráze. Většina z nich je velká asi jako lidská pěst. Některá se jeví spíše jako menší body, jiná jsou značně rozsáhlá. Příkladem může být solar plexus či velké temenní centrum, které způsobuje při úplné aktivaci jemné vibrace celé horní poloviny hlavy. Zde je přehled všech hlavních a nejdůležitějších center koncepční dráhy:

 

 

Důležité oblasti

 

 

    První takovým centrem je bod ležící těsně pod kůží v oblasti mezi konečníkem a pohlavními orgány. Během rozmanitých technik jeho stimulace toto místo často jemně pulsuje. Jde o mimořádně významné centrum, které bývá právem považováno za "základní". Jeho aktivování nepůsobí zpravidla potíže.

 

    Druhým důležitým místem je celá oblast mezi stydkou kostí a pupkem, kde se nachází hned tři velké body. Jejich stimulace je často náročná zejména kvůli obtížnější lokalizaci a slabým projevům aktivity těchto bodů. Nejnižší z nich leží přímo nad stydkou kostí. Bývá označován za sexuální centrum. Většina východních nauk mu nevěnuje přílišnou pozornost, o něco známější je spíše v taoistické józe. S následujícími dvěma body je to poněkud obtížnější, neboť velmi často dochází k jejich záměně. Klasická jóga považuje za druhé hlavní energetické centrum (v našem pojetí jako třetí) bod ležící asi tři až čtyři centimetry pod pupkem, přibližně dva centimetry pod povrchem těla. Bývá často zaměňováno s předchozím sexuálním centrem. Taoistická jóga tento bod nepopisuje, nesmírný význam naopak přikládá třetímu bodu zvanému dolní dantian (nebo pouze dantian, čteno tanťien) umístěnému v oblasti pupku asi centimetr nebo dva pod kůží (směrem k páteři). V taoistickém systému je to zcela jistě nejdůležitější energetické centrum, kterému je věnována opravdu nemalá pozornost. Bývá pokládáno za hlavní místo shromažďování energie v těle.

 

    Všechny tři tyto body je v počátečních obdobích cvičení obvykle velmi těžké zaktivovat, naučíte se to teprve po nějaké době pravidelné praxe. Nejlépe se soustředí na uvedený dantian, neboť při správném dýchání se začíná břicho při nádechu rozpínat právě z tohoto místa. Při výdechu se do něj zase stahuje. Dýchání v pozici v sedě je pro začátečníky zpravidla o něco obtížnější než v poloze vleže na zádech. Cvičte proto v takové poloze, která vám po všech stránkách vyhovuje nejvíce.

 

    Další centrum leží v oblasti solar plexu. Je to poměrně rozsáhlá oblast mezi koncem hrudní kosti a pupkem. Soustředí se na ni poměrně dobře. V klasické józe bývá tato oblast označována termínem manipúra - město drahokamů.

 

    Následuje velké srdeční centrum. Je umístěno přibližně na spojnici mezi bradavkami pod koncem hrudní kosti. U některých lidí je velmi silné, jiní tam při cvičení zaznamenávají pouze slabé a nevýrazné pocity. Při plné aktivitě zde vznikají intenzivní vibrace, přičemž zde uvolněná energie vyzařuje do celého hrudníku. Je to velmi důležité centrum, jedno z nejsilnějších vůbec.

 

    Na řadu přichází bod umístěný přímo ve středu hrudní kosti těsně nad srdečním centrem, se kterým bývá často zaměňován. Patří mezi dobře lokalizovatelné body se snadnou stimulací. Odpovídá přibližně poloze brzlíku (thymu).

 

    V oblasti krční jamky těsně nad hrudní kostí se nachází další bod koncepční dráhy. Jde o menší hlavní centrum. Jeho stimulace je zpravidla obtížnější. Anatomicky koresponduje se štítnou žlázou.

 

    Třetí oko – tak je často nazývána nevelká oblast mezi obočím. Bývá přirovnávána k hypofýze a patří k nejsnadněji stimulovatelným energetickým centrům vůbec. V aktivním stavu často silně pulsuje. Dlouhodobá koncentrace na tento bod může občas způsobit bolesti hlavy. Pokud jej budete stimulovat opravdu intenzivně a dlouho (třeba i několik hodin), můžete výjimečně dosáhnout i dočasných změn ve vidění nebo dokonce zrakových halucinací.

 

    Poslední hlavní centrum se nachází na vrcholku hlavy. Obvykle je spojováno s oblastí celého mozku. Stimuluje se velmi lehce a jeho aktivita je provázena silnými vibracemi a pocitem jemného tlaku v hlavě. Jak v klasické, tak v taoistické józe je tento bod považován za nesmírně důležitý a často hraje významnou úlohu při nejpokročilejších druzích meditací. Jde o nejrozsáhlejší centrum celého energetického systému těla vůbec.

 

    Toto je úplný souhrn největších a nejvýznamnějších energetických center situovaných na přední straně trupu. Bodům ležících na hlavní řídící dráze procházející středem páteře (v podstatě míšním kanálem) se budeme podrobně věnovat v části pojednávající o mikrokosmické dráze (níže).

 

 

Metoda

 

 

    Stimulace energetických bodů je velmi jednoduchá. Jde vlastně o jednu poněkud upravenou metodu klasické jógy. Ke jejímu cvičení je však důležité, abyste již dokonale zvládali techniku dýchání do jednotlivých částí těla (viz trans - metoda koncentrace). Pokud jste část o transu ještě nečetli, doporučuji ji nejprve pozorně prostudovat, jelikož obsahuje mimo jiné zejména popis nejrůznějších meditačních poloh, ke kterým se zde již nebudeme vracet. Všechny níže uvedené postupy se stavem transu pracují a jejich účinek v něm silnější. Je proto vhodné nejprve vstoupit do transu a až poté se věnovat konkrétní metodě. Kdybychom tento krok vypustili, nic moc by se tím nezměnilo. Trans by pravděpodobně vznikl po nějaké době cvičení samovolně, jak tomu ostatně u většiny meditací často bývá.

 

    Pokud jste se dobře seznámili se základními energetickými centry a dobře ovládáte metodu dýchání do jednotlivých částí těla, přichází na řadu praktické cvičení. Technika je vcelku jednoduchá, není ani třeba se o ní příliš rozepisovat. Níže uvedený postup funguje zpravidla velmi dobře i u začátečníků. Zpočátku budete mít pravděpodobně potíže s lokalizací jednotlivých bodů, můžete si to však zpočátku ulehčit například nalepením kousku náplasti na kůži v daných bodech.

 

    Nejprve zaujměte svou oblíbenou meditační polohu a zklidněte se několika hlubokými dechy. Oči můžete mít zavřené nebo přivřené, při pozici vleže je však raději ponechte otevřené. Zamezíte tak nechtěnému upadání do spánku. Poté přistupte k technice stimulace. Při nádechu se jednoduše soustřeďte na určité energetické centrum a s výdechem do něj „vydechněte“, stejně jako u metody vyvolání transu. Není na tom nic těžkého. Postupujte od základního centra po koncepční dráze směrem vzhůru až k vrcholku hlavy. Není nutné se zabývat všemi třemi body v oblasti mezi pupkem a stydkou kostí, v počátečních fázích cvičení můžete zcela vynechat zejména sexuální centrum i oblast nad srdečním centrem. Taktéž bod pod pupkem není příliš důležitý. Plnou pozornost věnujte raději pupečnímu centru. Běžná trasa aktivace jednotlivých oblastí koncentrace je tedy následující: základní centrum - (sexuální centrum) - (bod pod pupkem) - pupeční centrum - solar plexus - srdeční centrum - (střed hrudní kosti) - krční jamka - bod mezi obočím a nakonec temenní centrum. Každému uvedenému místu věnujte zhruba minutu či dvě. Později plně postačí pro běžné cvičení nějakých deset výdechu i méně. Po zaktivování posledního centra je vhodné spočívat nějakou dobu v transu a teprve poté celou meditaci ukončit.

 

    Po nějaké praxi vám nebude činit problémy zaktivovat touto technikou každé centrum během několika dechů. Aktivní body se projevují jemným brněním či vibrováním a pocity tlaku v příslušném místě. Po zaregistrování těchto ukazatelů můžete jejich aktivitu stejným způsobem dále zvyšovat nebo postoupit k další oblasti. Během stimulace některých bodů nebudete možná zpočátku cítit vůbec nic. Pocity spojené s aktivitou takových center se objeví obvykle až po určité době praxe. Při pravidelném cvičení budou později projevy aktivity v příslušných oblastech silnější. Nejsnadnější je obvykle soustředění na energetický bod mezi obočím či na temenní nebo základní centrum. Vyšší energetická centra patří mezi nejběžnější vnitřní objekty koncentrace vůbec.

 

   

Mikrokosmická dráha

 

 

    Mikrokosmická dráha je skvělou metodou pro rozvoj energetického systému těla. Je to vlastně samostatná meditace, která představuje určitou obdobu předchozího cvičení. Spadá do oblasti taoistické jógy, kde byla po několik století důkladně utajována před nezasvěcenou veřejností. Teprve v nedávné době se stala známou i na západě díky usilovné snaze několika čínských mistrů. Jde o mimořádně důležitou a cennou techniku, jejíž výhodou je fakt, že ovlivňuje veškerá hlavní centra energetického systému, avšak zpravidla nevyvolává některé nepříjemné vedlejší efekty popsané v počáteční části tohoto textu. Je jí také přisuzován významný pozitivní efekt na celkové zdraví člověka.   

 

    V této chvíli se dostáváme ke slibovanému popisu energetických bodů taoistického systému nacházejících se na hlavní řídící dráze. O základním a temenním  centru byla řeč již dříve. Jde vlastně o spojovací oblasti řídícího a koncepčního kanálu v jejich nejnižším a nejvyšším místě. Ostatní body leží na páteři zpravidla přímo naproti hlavním centrům koncepční dráhy. Jmenovitě jde o bod umístěný těsně pod kostrčí, dále body naproti pupku, solar plexu, srdečního centra, hrdelní jamky a bod uložený v místě připojení páteře k hlavě. Součástí mikrokosmické dráhy jsou pochopitelně též veškerá centra koncepčního kanálu popsaná shora. Uvádění čínských jmen všech těchto bodů by bylo zřejmě zbytečné, některým oblastem se však budeme věnovat podrobněji. Jde především o následující tři centra:

 

   1. Pupeční centrum (dantian) je z hlediska taoistických meditací považován za nejdůležitější energetické centrum těla. Často je mu věnována pozornost po několik let, než se přistoupí k dalším bodům. Někdy lze intenzivní a vytrvalou stimulací pouze této oblasti probudit velké množství energie, která se může samovolně začít pohybovat po mikrokosmické dráze. Zpravidla však její pohyb musí být usměrňován určitými koncentračními technikami spojenými vhodným způsobem s dýcháním.

 

    2. "Sakrální pumpa" leží těsně pod kostrčí. Během stimulace toto důležité centrum obvykle silně "vibruje" či pulsuje a vhání tak energii přes kostrč i kost křížovou do centrálního páteřního kanálu a řídící drahou dále vzhůru.

 

    3. Podobnou funkci má i oblast zvaná "nefritový polštář" uložená při začátku krční páteře na spodině lebeční. Její aktivace je však zpravidla obtížná.

 

    Existují dvě varianty cvičení mikrokosmické dráhy. Buď stimulujete postupně jednotlivé body nebo vedete energii spolu s dechem po řídící a koncepční dráze přes všechna centra na nich uložená. Odtud pochází termín "mikrokosmické obíhání". Nejlepší je cvičit obě varianty – nejprve stimulovat body a poté obíhat v kruhu po hlavních drahách. Cvičení mikrokosmické dráhy bývá zpravidla provázeno transem.

 

 

Varianta A

 

 

    Během tohoto způsobu cvičení mikrokosmické dráhy používáme naprosto stejnou techniku jako při předchozím cvičení. Rozdíl spočívá v tom, že se budeme navíc zabývat body ležícími na řídící dráze. Z tohoto důvodu je postup stimulace energetických center od shora uvedené metody poněkud odlišný.

 

    Nejprve se věnujte opět základnímu centru na basi těla. Poté však přejděte k aktivaci sakrální pumpy pod kostrčí a od ní postupujte po řídící dráze směrem vzhůru. Následuje tedy bod naproti pupku, solar plexu, srdečního centra, bod naproti krčí jamky, místo prvního krčního obratle na basi lebky a nejvyšší temenní centrum. Následně pokračujte dolů k bodům náležícím koncepční dráze - v přesném pořadí tedy nejprve k bodu mezi obočími, dále k oblasti pod krkem, (středu hrudní kosti), srdečnímu centru, solar plexu, pupku (nebo též k bodu pod ním) a k sexuálnímu centru. Nakonec se dostanete opět na basi těla a můžete zahájit další cyklus. Po provedení několika takových cyklů se doporučuje skončit u pupečního centra, kde se energie shromažďuje a odkud může vyrovnaně proudit do všech  částí těla.

 

    Tato metoda je sice vzhledem k většímu počtu bodů více časově náročná, na druhou stranu je však vhodnější pro celkový rozvoj energetického systému, neboť stimuluje všechny jeho hlavní části. Zvládnutí této techniky by vám nemělo činit větší potíže.

 

 

Varianta B

 

 

    Pokud vám předchozí postup z časových důvodů nevyhovuje, můžete se věnovat jinému způsobu cvičení mikrokosmické dráhy. Tato druhá varianta používá poněkud odlišnou metodu stimulace, která se na první pohled může zdát velmi jednoduchá. Její podstatou je však obtížnější koncentrace při práci s dechem, což může činit problémy začátečníkům a lidem s menší kapacitou plic. Výhodou této techniky je fakt, že při ní dochází k lepšímu proudění energie. Oproti předešlé variantě je však nutné pohyb energie vědomě usměrňovat.

   

    Před zahájením cvičení je vhodné chvíli "prodýchávat" hlavní dráhy, zejména pak řídící kanál. Jednoduše se nadechněte a během vydechování pomyslně sestupujte po této dráze dolů. Teprve poté vytahujte s nádechem energii, jako by jste ji nasávali středem páteře od base těla skrz všechny body hlavní řídící dráhy do temenního centra a dále plynulým obloučkem až do místa mezi obočími. Po dosažení tohoto bodu se na okamžik zastavte a s dokončením nádechu zde veškerou nashromážděnou energii na chvíli zkoncentrujte. Současně se zahájením nádechu se doporučuje jemně kontrahovat konečníkový svěrač nebo ještě lépe pouze svaly umístěné těsně pod kostrčí. S výdechem sevření svalů povolte a dechovou vlnou sestupujte přes všechny body koncepční dráhy opět k basi těla, kde výdech plynule zakončete. S dalším nádechem celý cyklus zopakujte. Takto postupujte pořád dokola do té doby, než se rozhodnete mikrokosmické obíhání završit posledním výdechem za pomyslného klesání po řídící dráze do pupečního centra. Tuto oblast je vhodné ještě chvíli stimulovat a teprve pak meditaci ukončit.

 

    Dýchání by mělo být přirozené.  Pauza po nádechu je znatelně kratší než pauza po výdechu. Během cvičení držte jazyk na patře. To je velmi důležité, jelikož při výdechu je nutné prorazit energií skrz horní patro do špičky jazyka. Jde o pravděpodobně nejproblematičtější úsek mikrokosmické dráhy. Po průchodu energií jazykem veďte energii dále přední částí krku dolů až k basi těla. S nádechem se pohybujete vždy po řídící dráze vzhůru, s výdechem naopak dolů po dráze koncepční. Pouhý jeden dechový cyklus tedy stačí k uskutečnění celého okruhu po mikrokosmické dráze. Poslední výdech zakončete opět v pupeční oblasti. Pokud nestačíte s dechem a během nádechu se nestihnete dostat na konec příslušné dráhy, můžete se na dosaženém místě jednoduše zastavit,  vydechnout do nejbližšího bodu a s dalším nádechem pokračovat opět vzhůru. Po předčasném dokončením výdechu v bodě na koncepční dráze se také s výdechem můžete kdekoliv zastavit, nadechnout se a poté postupovat dále dolů. Je také možné s nádechem sledovat proud energie až do centra mezi obočími, vydechnout do něj, následně se znovu nadechnout a cyklus ukončit běžným způsobem.

 

    Po nějaké době vytrvalé praxe budete cítit jemný proud tepla na celé dráze. Během intenzivní dlouhodobé stimulace mikrokosmické dráhy a bodů na nich uložených může vzácně dojít i k aktivování energie kundalíní, která následně začne proudit řídícím kanálem vzhůru do temenního centra. V takovém případě ji s výdechem ihned přiveďte opět k basi těla. Při tomto způsobu mikrokosmického obíhání se kundalíní může projevovat jako horké energetické pulsy probíhající páteří směrem k hlavě, zpět do základního centra však bude proudit v podobě výrazně chladnějších vln. Po provedení dostatečného počtu cyklů cvičení zakončete běžným způsobem shromážděním energie v pupečním centru. Pokud všechno proběhne v pořádku, dojde k "pročištění energetického systému" a k nastolení energetické rovnováhy ve všech částí vašeho těla.

 

    Mikrokosmickou dráhu můžete praktikovat kdykoliv během dne při jakékoliv činnosti, která nevyžaduje plné soustředění - například během chůze, za jízdy tramvají, při odpočinku v křesle nebo třeba v pozici na zádech těsně před spaním. Záleží to jen na vás. Po nějaké době vám cvičení půjde mnohem snadněji a brzy si možná začnete uvědomovat blahodárné účinky této metody na vaše zdraví.

 

 

IV. ZÁVĚR

 

 

    Možná se zeptáte, k čemu je "práce s energií" vlastně dobrá. Odpověď je jednoduchá. Při pravidelném cvičení všechny uvedené techniky postupně rozvíjí energetický systém. To je důležité zejména k tomu, abyste se časem mohli dostat k ještě pokročilejším meditacím. Významný je také fakt, že tyto druhy cvičení velice přispívají k vašemu zdraví. Koncentrací na jednotlivé energetické body ovlivňujete příslušnou část těla, přičemž dochází k výraznějšímu prokrvování dané oblasti, což má význam pro dobrý funkční stav mnoha vnitřních orgánů, zejména pak mozku. Typické jsou též další fyziologické změny jako je pokles krevního tlaku i jiné jevy, které přispívají k lepšímu zdravotnímu stavu. I po několika minutách cvičení nepochybně zaznamenáte celkové zklidnění organismu a časem možná i menší potřebu spánku během noci. Pokud se později budete chtít věnovat pokročilejším meditacím (například astrálním projekcím), cvičte pravidelně nejlépe několikrát do týdne a po několika měsících budete na tyto vyšší praktiky připraveni.

                                                                                                                                                                                

 

Obsah

 

 

21. 8. 2003, aktualizace 5. 2. 2005