NÁSLEDOVNICTVÍ: LINIE ARAHATŮ

 

 

 

Úryvek z Lankávatáry sútry, překlad Jiří Černega

 



    
Mahámati se otázal Vznešeného: Pověz nám, kolik je druhů následovníků?


    Vznešený odpověděl: Je tolik druhů následovníků, kolik je jedinců, ale pro jakýsi přehled mohou být rozdělení do dvou skupin: následovníci z linie arahatů a následovníci, známí jako bódhisattvové. O následovnících z linie arahatů lze uvažovat podle dvou aspektů: Za prvé, podle toho, kolikrát se navrátí do tohoto života zrození-a-smrti; a za druhé, podle jejich duchovního pokroku. Co se týká prvního aspektu, ten můžeme rozdělit do tří skupin: 'Do proudu vstupující', 'Jednou se navracející' a 'Ne-navracející se'.


    ,Do proudu vstupující', jsou ti následovníci, kteří se osvobodili od připoutanosti k nižšímu rozlišování a kteří se očistili od dvojité překážky a jasně rozumí smyslu dvojitého bezjáství, ale kteří stále ještě ulpívají na představách individuality a všeobecnosti a svém vlastním já. Budou postupovat až k šestému stupni, kde se poddají blaženosti Samádhi. Budou znovuzrození sedmkrát, pětkrát nebo třikrát, předtím, než budou schopni překročit šestý stupeň. ,Jednou navracející se', jsou arahati, a ,Ne-navracející se' jsou bódhisattvové, kteří již dosáhli sedmého stupně.


    Příčinou těchto odstupňování je jejich připoutanost ke třem stupňům chybné představivosti: jmenovitě víra v morální zvyklosti, pochybnosti a představa jejich vlastní individuální osobnosti. Jakmile jsou tyto tři překážky překonány, pak budou schopní dosáhnout vyšších stupňů. Co se týče morálních zvyklostí: nevědomí a prostomyslní následovníci se podřizují pravidlům, zbožnostem a pokání, protože touží po dosažení světských povýšení a štěstí, s nadějí být zrozeni v lepších podmínkách. ,Do proudu vstupující' neulpívají na morálních zvyklostech s nadějí na odměnu, neboť jejich mysl je upnuta k dokonalému stavu sebe-realizace; důvodem proč se oddávají detailům morality je, že si přejí osvojit si pravdy, které se shodují s neposkvrněnými činnostmi mysli. Co se týče překážky pochybnosti v Buddhově učení, ta bude pokračovat tak dlouho, dokud jakékoliv představy rozlišování jsou chovány, a zmizí tehdy, když i tyto představy vymizí. Připoutanost k představě o individuální osobnosti bude odstraněna, když následovník nabude hlubšího porozumění o představách bytí a ne-bytí, já-podstaty a bez-představitelnosti, načež se zbaví připoutanosti ke svému vlastnímu jáství, jež doprovází rozlišování. Překonáním těchto tří zábran, bude ,Do proudu vstupující' schopen odstranit všechnu žádostivost, hněv a hloupost. 

    Co se ještě ,Jedenkrát navracejících se' arahatů týče, ač dříve rozlišovali formy, znaky a jevy, tím, jak postupně nabývali pravého poznání - nepohlížet na individuální předměty z hlediska kvality a kvalifikování - a tím, jak se stali spřízněnými s tím, čím se vyznačuje dosažení praxe dhjány, dosáhli stupně osvícení, na kterém budou schopni v příštím zrození zcela skoncovat se lpěním na svých vlastních zájmech. Osvobozeni od tohoto břemene chyb a jejich připoutanosti, rozkoš a bolest se již přestanou objevovat a překážky budou navždy odstraněny.


    Pod druhým aspektem mohou být následovníci rozděleni do čtyř tříd, podle duchovního vzestupu, kterého dosáhli, jmenovitě, následovníci (šrávaka), mistři (pratjékabuddha), arahati a bódhisattvové.


    První třída následovníků znamená - jsou dobří, ale je pro ně obtížné porozumět dosud neosvojeným představám. Jejich mysl je šťastná, studuje-li a praktikuje-li věci náležející k jevům, jež mohou být rozlišovány, ale jsou zmateni představou nepřerušovaného řetězu příčinnosti, a zastraší je, když uváží, že složky, tvořící osobnost a její předmětný svět, jsou jako mája, prázdné a bez vlastního já. Jsou schopni postoupit do pátého nebo šestého stupně, kde jsou schopni zbavit se vyvstávání žádostí, rozkoší a bolesti, ale nejsou již schopni zbavit se představ, jež zapříčiňují toto vyvstávání žádostí, a proto, nejsou schopni zbavit se lpění na ego-duši a dalších, s tím souvisejících představ, zvyků a zvykové energie.


    Do stejné třídy následovníků patří i snaživí následovníci jiných náboženských vyznání, kteří ulpívají na představách o věcech, jako jsou duše jako věčná entita, Nejvyšší Átman, Osobní Bůh, hledaje Nirvánu, která je v souladu s těmito představami. Dále jsou tu ti, více materialističtí ve svých představách, kteří se domnívají, že všechny věci existují v závislosti na příčinnosti a tak i Nirvána musí být založena na podobné závislosti. Ale nikdo z nich, ač sebesnaživější, nemůže dosáhnout vhledu do Pravdy dvojitého bezjáství, a protože mají omezený duchovní vhled ohledně osvobození a ne-osvobození, není pro ně možnosti osvobodít se. Mají hodně sebedůvěry, ale nemohou nikdy dosáhnout pravého poznání Nirvány, pokud se nenaučí sebeovládání v trpělivém přijmutí dvojitého bezjáství.


    Druhou třídou - mistry - jsou ti, kteří dosáhli vysokého stupně intelektuálního porozumnění pravd ohledně složek tvořících osobnost a její vnější svět, ale kteří jsou stále ještě naplněni strachem, když jsou postaveni tváří v tvář významu a následkům těchto pravd a požadavkům, které jejich učení od nich vyžaduje, to znamená, nebýt připoután k vnějšímu světu a jeho mnohosti forem směřujících k pohodlí a moci, a držet se stranou jeho společenských vztahů. Lákají je možnosti, kterých mohou takovouto praxí dosáhnout, zejména zázračné síly, jako jsou rozdělování osobnosti a objevování se na rozličných místech ve stejném okamžiku, nebo projevování těl přeměn. Aby nabyli těchto schopností, odeberou se dokonce i na opuštěné místo. Tato třída mistrů se však nikdy nedostane mimo svody svého učení a egoismu, a jejich rozpravy jsou vždy v souladu s touto jejich charakteristikou a jejich omezeními. Mezi nimi je mnoho snaživých následovníků, kteří dosáhli určitého stupně duchovního vhledu, jenž je charakterizován důsledností a neoblomnou vůlí, čelit všem požadavkům, které na ně tyto stupně kladou. Poznají-li, že to vše, co tvoří předmětný svět, je pouhým projevem mysli samotné, že to je bez já-podstaty, ne-zrozené a bez ega, přijmou to beze strachu, a poznají-li, že jejich vlastní ego-duše je rovněž prázdná, ne-zrozená a bez vlastního ega, nejsou tím odraženi ani otřeseni, a snaží se přizpůsobit svůj život požadavkům těchto pravd, ale stále ještě nemohou zapomenout představy, které jsou v pozadí těchto skutečností, zejména představu o svém vlastním vědomém já a jeho vztahu k Nirváně. Náleží ke třídě ,Do proudu vstupujících'.


    Arahaté, jsou ti snaživí mistři, kteří náleží k ,Jedenkrát se navrátivším'. Svým duchovním vhledem dosáhli šestého a sedmého stupně. Zcela porozumněli pravdě dvojitého bezjáství a bez-představitelnosti Reality; není u nich již nadále rozlišování, žádosti ani pýcha egoismu; dosáhli hlubokého vhledu a nahlédli do nezměrnosti Buddhových zemí. Dosažením vnitřního chápání pravé podstaty Univerzálního Vědomí nepřetržitě očišťují svoji zvykovou energii. Arahat dosáhl osvobození, osvícení, Dhjány, Samádhi, a celá jeho pozornost je obrácena k Nirváně, ale představa o Nirváně způsobuje mentální zmatek, neboť tato představa je nesprávná. Představa o Nirváně je v jeho mysli rozdělena: Odlišuje Nirvánu od vlastního já, a toto vlastní já od druhých. Dosáhl určitých plodů seberealizace, ale stále ještě myslí a rozpráví o Dhjánách (předmětech meditace) a Samádhí (plodech). Pyšně prohlašuje: "Jsou zde překážky, ale já jsme je již překonal." Má dvojí nedostatek: zatímco odmítá nedobré vlastnosti ega, stále ještě ulpívá na svých poutech. Dokud pokračuje v rozlišování představ o Dhjáně, dhjánové praxi, předmětech Dhjány, pravém poznání a pravdě, udržuje si neklidný stav mysli
- ještě nedosáhl dokonalého osvobození. Osvobození přichází s přijetím bez-představitelnosti.


    Je mistrem Dhján a vstupuje do Samádhi, ale
aby mohl adept dosáhnout vyšších stupňů - musí projít skrze Dhjány, nezměrnosti, svět bez-forem a blaženost Samádhi, až k Samápatti, vedoucí k ustání myšlenky samotné. Není-li odstraněno veškeré rozlišování, nemůže zde být dokonalého osvobození. A tak arahat, mistr dhján, vstupující do Samádhi, ale nepodporován Buddhy, se oddává transu blaženosti Samádhi - a vstupuje do své Nirvány.


    Následovníci a mistři arahaté mohou vystoupit až do šestého stupně. Chápou, že trojí svět není ničím jiným, než myslí samotnou; chápou, že zde není připoutanosti k mnohosti vnějších předmětů, ta je možná pouze skrze rozlišování a činnost mysli samotné; chápou, že zde není ego-duše; a proto dosáhnou určitého klidu a vyrovnanosti mysli. Ale jejich klid a vyrovnanost není dokonalý v každém okamžiku jejich života, neboť je s nimi stále ještě něco, co je následek-produkující, něco uchopeného a to, co uchopuje, nějaká zanechaná stopa dualismu a egoismu. Ač zbaveni činné funkce žádostivosti, stále jsou ještě poutáni zvykovou energií žádostivosti, a opojeni vínem Samádhi, stále ještě mají svůj příbytek v říši navenek produkujících činností mysli. Dokonalá vyrovnanost a klid mysli je možná pouze na sedmém stupni. Dokud je mysl zmatena, nemohou dosáhnout jasného přesvědčení, co se týče ustání veškeré mnohosti a poznání skutečnosti
- dokonalé jednoty všech věcí. V jejich mysli je já-podstata všech věcí stále ještě rozlišována jako dobrá a špatná, proto jsou jejich mysli zmateny a nemohou se tak dostat přes šestý stupeň. Na šestém stupni však veškeré rozlišování ustává, když se stávají uchvácenými blažeností Samádhi, kde chovají myšlenku na Nirvánu a tak vstupují do Nirvány, jež ale není Nirvánou Buddhů.

                                                                           

Info o citovaném textu:

Vyňato z Výboru z buddhistických súter, vydaného roku 1995 nákladem 2000 výtisků nakladatelstvím CAD PRESS, Box 5, Bratislava 42, 844 44, Slovensko, ISBN 80-85349-47-7

CAD PRESS na www: http://www.mujweb.cz/www/aktualni_nabidka/

                                                                                                  

Obsah

 

 

12. 2. 2006