Potrava - Nivápasuttam

 

 

 

Výběr ze Sutta-pitaka z části Madždžhima-njkája (152 středních řečí)

 

 

To jsem slyšel.

Svého času pobýval Vznešený u Sávatthí, v Džétově háji, v Anáthapindikově zahradě. Tam se obrátil Vznešený k mnichům: „Mnichové!" „Vznešený!", odpověděli mniši Vznešenému pozorně. Vznešený tedy řekl:

„Nedává lovec, mnichové, divoké zvěři potravu s myšlenkou: 'Tuto potravu, kterou tu rozhazuji, může zvěř požívat, aby zůstala zdravá, aby se dožila stáří a dlouhou dobu z toho mohla žít, nýbrž, mnichové, myslí při tom: 'Touto potravou, kterou tu rozhazuji, přilákána, oddá se zvěř slepému požitku; přilákána, slepému požit­ku oddána, stane se spokojenou, uspokojena bude se chovat neváza­ně a v takovém stavu je vydána mým záměrům.'

Tu přišlo, mnichové, první stádo zvěře, přilákáno potravou, kterou lovec nastražil a oddalo se slepému požitku; nalákána, slepému požitku oddána, zmenšila zvířata ostražitost, chovala se nevázaně a byla vydána všanc záměrům lovce. A tak nemohlo, mnichové, první stádo zvěře z moci lovce uniknout.

Tu si pomyslelo, mnichové, druhé stádo: 'Ti první byli přilákáni nastraženým pokrmem lovce, oddali se slepému požitku; takto nalákána, slepému požitku oddána, zmenšila svoji ostražitost, chovala se nevázaně a byla vydána všanc záměrům lovce, a tak nemohla z moci lovce uniknout. My ale se nechceme přiblížit k

potravě, daleko od nešťastné potravy stáhneme se do lesa zpět.' A zdržovali se daleko od nastražené potravy, daleko od nešťastné potravy stáhli se do lesa zpět. Ale v posledním měsíci léta, když prameny vyschly a tráva vyprahla, pocítili kromobyčejný hlad; kromobyčejně vyhládlí ztratili sílu, vysláblí vyhledali přece jen onu potravu, kterou lovec nastražil. Přilákáni potravou, kterou lovec nastražil, se oddali slepému požitku; nalákána, slepému požitku oddána, zmenšila zvířata ostražitost, chovala se nevázaně a byla vydána všanc záměrům lovce. A tak nemohlo, mnichové, ani druhé stádo zvěře z moci lovce uniknout.

Tu si pomyslelo, mnichové, třetí stádo zvěře: 'Ti první ani ti druzí nemohli tedy z moci lovce uniknout. Co kdybychom se zdržovali jen poblíž místa, kde je potrava? Tam prodlévajíce, nebudeme nalákáni a slepě požívat potravu, a nepřilákáni potravou, kterou lovec nastražil, neoddáme se slepě požitku; nenalákáni, slepému požitku neoddáni, nezmenšíme ostražitost, nebudeme se chovat nevázaně a nebudeme tak vydáni všanc záměrům lovce.' A zdržovali se v blízkosti onoho místa, kde lovec nastražil potravu; tam prodlévajíce užívali nenalákáni, ne slepě požitku oddáni, potravu; nenalákáni, ne slepě požitku oddáni, nezmenšili ostražitost a nechovali se nevázaně; protože se nechovali nevázaně, nebyli vydáni všanc záměrům lovce. Tu si řekli, mnichové, lovec a jeho společníci: 'Chytré je opravdu tohle třetí stádo zvěře, magickou moc musí tohle třetí stádo mít, nastražená potrava je pryč a žádný z nás nemůže přijít na to, odkud přišlo a kam odešlo. A my teď toto celé místo s potravou uzavřeme ohradou ze všech stran, abychom tak vyzvěděli, kde se třetí stádo zvěře zdržuje, kde se skrývá.' A ohradili celé místo plotem ze všech stran. A lovec a jeho společní­ci, mnichové, teď uviděli, kde se třetí stádo zdržuje, kde se skrývá. A tak nemohlo, mnichové, ani třetí stádo zvěře z moci lovce uniknout.

Tu si pomyslelo čtvrté stádo: 'Ani první, ani druzí, ba ani třetí nemohli z moci lovce uniknout. Což, když si vyhledáme místo, které by bylo lovci a jeho společníkům nedostupné a odtud může­me přijít k potravě nenalákáni a slepému požitku neoddáni, ne­zmenšíme ostražitost, nebudeme se chovat nevázaně a nebudeme tak vydáni všanc záměrům lovce.' A vyhledali si místo, které bylo lovci a jeho společníkům nedostupné a odtud přicházeli a požívali nenalákáni a ne slepě potravu; nenalákáni, slepému požitku neod­dáni, nezmenšili ostražitost, nechovali se nevázaně a nebyli tak vydáni všanc záměrům lovce. Tu si řekli, mnichové, lovec a jeho společníci: 'Skutečně chytré, opravdu, je tohle čtvrté stádo zvěře, magickou moc musí tohle čtvrté stádo mít, nastražená potrava je všechna pryč a žádný z nás nemůže přijít na to, odkud přišlo a kam odešlo. A my teď uzavřeme celé to místo s potravou ohradou ze všech stran, abychom tak vyzvěděli, kde se toto čtvrté stádo zdržuje, kde se skrývá.' A ohradili celé to místo s potravou plotem ze všech stran. Ale lovec a jeho společníci, mnichové, nenašli žádnou stopu, kde se čtvrté stádo zdržuje, kde se skrývá. Tu si řekli, mnichové, lovec a jeho společníci: 'Kdybychom teď splašili toto čtvrté stádo, tak splašíme i další a ti další zase další, a tak by mohla být tato potrava, která je tu nastražená, odmítnuta veškerou divou zvěří: ponechejme tedy toto čtvrté stádo bez povšimnutí.' A lovec a jeho společníci, mnichové, nechali toto čtvrté stádo divoké zvěře bez povšimnutí. A tak mohlo, mnichové, čtvrté stádo zvěře uniknout z moci lovce.

Dal jsem tu, mnichové, přirovnání, abych objasnil smysl. Tady je pak ten smysl. Potrava: to je, mnichové, označení pěti žádostí. Lovec: to je, mnichové, označení přírody, té zlé2. Společníci lovce: tak jsou označeni, mnichové, společníci přírody. Stádo zvěře: to je, mnichové, označení asketů.

Tu se nalákala první skupina asketů potravou, kterou nastražila příroda, nalákáni rozkoší života, slepému požitku o4dáni, stali se nepozorní, nepozorní chovali se nevázaně a počínajíce si nevázaně, byli v takovém stavu, v té chuti na svět, vydáni choutkám přírody. A tak nemohli, mnichové, ti první z moci přírody uniknout. Jako to první stádo zvěře se mi jeví, mnichové, tito první asketové.

Tu si pomyslela druhá skupina asketů: 'Ti první byli nalákáni pokrmem, který nabízí příroda, nalákáni touto rozkoší světa oddali se slepě požitku; nalákáni, slepému požitku oddáni, stali se nepo­zorní, nepozorní počínali si nevázaně a v takovém stavu, v této chuti na svět, byli vydáni choutkám přírody a tak nemohli tito první z moci přírody uniknout. Ale my se budem držet stranou veškerého požitku potravy, od vší světské rozkoše a stáhneme se daleko od této nešťastné potravy do hloubi lesa.' A zdržovali se všeho požitku potravy, vší světské rozkoše a stáhli se daleko od nešťastné potravy do hloubi lesa. A živili se bylinami a houbami, divokou rýží a obilím, semeny a jádry, rostlinnou šťávou a pryskyři­cí ze stromů, trávami a kravinci, živořili z kořenů a plodů lesa, jedli pouze odpadlé plody. Ale v posledním měsíci léta, když prameny vyschly a tráva vyprahla, byli kromobyčejně vyhládlí; kromobyčejně vyhládlí ztratili sílu, bez síly ztratili duševní klid, přestrašeni, rozru­šeni, vyhledali teď potravu, kterou nabízí příroda a vrátili se k slasti světa. Nalákáni, slepému požitku oddáni, zmenšili svou ostražitost, počínali si nevázaně a v takovém stavu, v této chuti na svět, byli vydáni choutkám přírody. A tak nemohla, mnichové, ani tato druhá skupina asketů uniknout z moci přírody. Jako to druhé stádo zvěře mi připadají, mnichové, tito asketové.

Tu si pomyslela, mnichové, třetí skupina asketů: 'Ani ti první, ani ti druzí nemohli uniknout z moci přírody. Což kdybychom se zdržovali v blízkosti potravy, kterou skýtá příroda, poblíž světských radostí? Zde prodlévajíce, nebudeme nalákáni a neoddáme se

slepému požitku; nenalákáni a slepému požitku neoddáni nepřesta­neme být ostražití, nebudeme se chovat nevázaně a nebudeme tak vydáni všanc choutkám přírody.' A zdržovali se poblíž potravy, kterou skýtá příroda, poblíž světských radostí a zde prodlévajíce užívali nenalákáni, ne slepě požitku oddáni, potravu. Ale vyznávali nyní názory jako: 'Věčný je svěť nebo 'V čase je svěť, 'Konečný je svěť nebo 'Nekonečný je svěť, 'Duše a tělo je jedno a totéž' nebo 'Jiné je tělo a jiná je duše', 'Dokončený přetrvává po smrti' nebo 'Dokončený nepřetrvává po smrti', 'Dokončený přetrvává i nepřetrvává po smrti' nebo 'Dokončený ani nepřetrvává ani nenepřetrvává po smrti'. A tak nemohli, mnichové, ani tito třetí asketové unik­nout z moci přírody. Jako to třetí stádo zvěře, mnichové, mi připa­dají tito třetí asketové.

Tu si pomyslela, mnichové, čtvrtá skupina asketů: 'Ani první, ani druzí, ba ani třetí nemohli z moci přírody uniknout. Což kdybychom vyhledali místo, které by přírodě a jejím společníkům nebylo dosažitelné? Odtud bychom mohli přistupovat k pokrmu, který dává příroda, k světskému požitku, a nenalákáni a ne slepí ho požívat; nenalákáni a slepému požitku neoddáni nezmenšíme svou ostražitost, nebudeme se chovat nevázaně a nebudeme tak vydáni všanc choutkám přírody.' A vyhledali si místo, které bylo přírodě a jejím společníkům nepřístupné. Odtud vycházeli pro pokrm, který nabízí příroda, pro světský požitek, a požívali nenalákáni a ne slepí tuto potravu. Nenalákáni, slepému požitku neoddáni, nezmenšili svou ostražitost, nechovali se nevázaně a nebyli vydáni všanc chout­kám přírody. Tak mohli, mnichové, tito čtvrtí asketové z moci přírody uniknout. Jako to čtvrté stádo zvěře, mnichové, mi připada­jí tito čtvrtí asketové.

Jak ale, mnichové, je zabráněn přístup přírody a jejích společní­ků? To spočívá, mnichové, mnich, zcela vzdálen žádostem, vzdálen nesvatých věcí, v klidu ponořen do myslivě zvažující, v klidu

zrozené, blažené jasnosti, v zasvěcení prvního zření. Takový, mni­chové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, beze stop zrušil její oko a unikl tak zlému.

Dále pak, mnichové, po završení přemítání a myšlení, dosáhne mnich vnitřního klidu moře, jednoty mysli, osvobozené od zvažo­vání a myšlenek, v jednotě zrozené blažené jasnosti, zasvěcení druhého zření. Takový, mnichové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, zrušil její oko a unikl tak zlému.

Dále pak, mnichové, v jasném klidu spočívá mnich, vyrovnaně, s pochopením, jasně vědomý, blaho pociťuje v těle, o takovém říkají světci: 'S pochopením a s vyrovnanou myslí kdo vše vnímá, žije šťastně'. Tak dojde zasvěcení třetího zření. Takový, mnichové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, beze stop zrušil její oko a unik­nul tak zlému.

Dále pak, mnichové, po zavržení radostí i strastí, po zrušení někdejší veselé i smutné mysli, dojde mnich zasvěcení klidně chápající, dokonalé čistoty, zbavené radostí i strastí, čtvrtého zření. Takový, mnichové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, beze stop zrušil její oko a uniknul tak zlému.

Dále pak, mnichové, po úplném překonání vnímání forem, po zrušení vnímání nevnímání, po završení vnímání mnohosti, dosáh­ne mnich v myšlence 'Prostor není oddělen' říše prostoru bez hranic. Takový, mnichové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, beze stop zrušil její oko a uniknul tak zlému.

Dále pak, mnichové, po úplném překonání prostoru bez hranic, dosáhne mnich v myšlence 'Vědomí nezná hranic' říše vědomí bez hranic. Takový, mnichové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, beze stop zrušil její oko a uniknul tak zlému.

'Není tu nic' říše nebytí.

Takový, mnichové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, beze stop zrušil její oko a uniknul tak zlému.

Dále pak, mnichové, po úplném překonání říše nebytí, dosáhne mnich hranice možného vnímání. Takový, mnichové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, beze stop zrušil její oko a uniknul tak zlému.

 

Dále pak, mnichové, po úplném překonání hranice možného vnímání dosáhne mnich utišení schopnosti vnímat a klam moudře se dívajícího je u konce. Takový, mnichové, se nazývá mnichem: zastínil přírodu, beze stop zrušil její oko, unikl zlému, uniknul světskosti."

 

Tak pravil Vznešený.  Spokojeně těšili se mnichové ze slov Vznešeného.

 

(převzato od habib.mysteria.cz)

Obsah

 

12. 07. 2004