Uspořádání světa, roviny a oblasti existence

 

 

 

 

By Satori

 

Satori23@seznam.cz

 

 

 

    Podle několika příbuzných východních filosofických systémů je svět jako takový rozdělen na mnoho rovin (chcete-li dimenzí). Toto rozdělení se často objevuje například v buddhistických či taoistických naukách, není však pro ně příliš charakteristické a není ani jejich vlastním objevem, neboť roviny existence byly prozkoumávány již několik tisíc let před narozením samotného Buddhy i mnoha taoistických mudrců a jsou popisovány dokonce i v dnešní době ve spojení s některými okultními obory a jejich praktikami. Známy jsou především ve starobylé esoterické nauce hinduistické jógy a též v dalších podobných disciplínách, které nějakým způsobem přímo pracují s mentálními technikami umožňujícími pohyb v těchto oblastech.

 

    Zmíněných rovin existuje opravdu velké množství. Jejich celkový počet je v určitém smyslu vlastně zcela neomezený. Mohou být zjednodušeně tříděny do dvou kategorií – jednak dle jejich podstaty samotné, jednak z hlediska bytostí několika říší, které je v procesu koloběhu života a smrti přechodně obývají.  

 

    Z hlediska rovin jako takových můžeme rozlišovat několik základních skupin. Zvláštní kategorii mezi nimi zaujímá zcela jistě fyzická rovina představující fyzický vesmír.

 

    Fyzická rovina je oproti rovinám ostatním určitým způsobem zvláštní a dosti odlišná, neboť zde platí pevná pravidla - přísné fyzikální a přírodní zákony. Z těchto důvodů zde život není zrovna jednoduchý. Často bývá dokonce velice krutý. Existence na fyzické rovině je možná pouze ve fyzickém těle, jehož stavba předurčuje veškeré možnosti a schopnosti jedince. Pokud základní tělesné funkce nezbytné pro život v této oblasti selžou, nastává smrt a existence na této rovině končí. Již samotná podstata fyzického těla, jehož prostřednictvím vnímáme vše kolem, je nepochybně jedním z velkých zdrojů utrpení. Obyvatelé fyzické roviny proto trpí fyzickou bolestí, chybnými funkcemi tělesných smyslů, trpí hladem a žízní, horkem i chladem, jsou nuceni pravidelně upadat do spánku a zase se z něj obtížně probouzet, trpí nemocemi, ztrátou fyzických schopností, stárnutím, plynutím času, překonáváním vzdáleností, trpí náročnými životními podmínkami a z mnoha dalších a dalších příčin. Jejich vědomí je přitom ve fyzickém těle značně omezeno.

 

   Rovněž veškeré představy o světě samotném jsou na fyzické rovině velmi omezené, jelikož zde existuje jen nesmírně málo vhodných metod umožňujících správným způsobem poznat skutečnou podstatu věcí, ba co víc, dohlédnout za hranice této roviny a snažit se v tomto směru dosáhnout byť i sebemenšího poznání či odhalení smyslu vlastní existence vůbec. Tvorové žijící na fyzické rovině si nejsou běžně vědomi ostatních dimenzí, mohou je však zkoumat prostřednictvím některých specifických mentálních technik nebo se do nich mohou dostat v určitých situacích dokonce samovolně. Veškeré získané vědomosti musí být na fyzické rovině předávány z generace na generaci, přičemž do značné míry záleží na vhodném způsobu zaznamenávání informací. Pokud je tento tok informací přechodně přerušen, inteligentní společnost se tak vrací na nižší úroveň. Tak těžký je život na fyzické rovině.  

 

    Ostatní roviny fyzické charakteristiky více méně postrádají a původní známé fyzikální veličiny se na nich projevují poněkud odlišně. Nejlépe je to znát na koncepci prostoru a především času, který se s každou další vyšší rovinou postupně ztrácí. Dělení nefyzických rovin do specifických kategorií je obtížnou záležitostí, jelikož se tyto roviny často v mnoha oblastech prolínají a mnohdy mezi nimi neexistují přesné hranice, které by je navzájem odlišovaly. Údajně se tyto oblasti liší svou energií, podle které se také nejlépe rozeznávají. To je však otázka individuálního poznání a zkušenosti. Navíc každá taková rovina je v podstatě prakticky neomezená a má též neomezený počet menších podrovin.

 

   Oproti rovině fyzické, možnosti na nefyzických rovinách jsou prakticky neomezené. Můžete se například pohybovat nejrůznější rychlostí všemi směry, měnit jednotlivé scenérie či si vytvářet vlastní, zcela nové podoblasti a v nich prožívat jakékoliv možné scénáře vaší vlastní fantazie. Můžete též přijít do styku s ostatními bytostmi nebo dokonce záměrně vyhledávat vyšší formy vědomí za účelem získávání informací. V těchto dimenzích je možno pouhou myšlenkou uskutečnit téměř vše.

 

    Čas je na vyšších rovinách nestálý, pokřivený nebo neexistuje vůbec, schopnosti vnímání jsou oproti schopnostem fyzického těla značně zesíleny a rovněž vědomí jako takové je oproti existenci na fyzické rovině velice rozšířeno. Paměť je zde neomezená a věci se narozdíl od uvažování ve fyzickém těle jeví mnohem pochopitelnější a jasnější. Je zde dokonce možné zažít stavy extrémně rozšířeného vědomí podobné stavu osvícení - dokonalého chápání všeho. Po návratu do fyzického těla však tyto fenomény rychle mizí. Na některých vyšších rovinách je pojetí vlastní individuality nahrazeno dosažením jednoty s ostatními, mnoho z takových oblastí je bez rozvinutí tohoto druhu chápání světa dokonce nedosažitelných.

 

    Tak jako tak, všechny nefyzické roviny jsou přinejmenším stejně subjektivně reálné jako svět fyzický, některé (zpravidla vyšší) se jeví dokonce mnohem skutečnější. Z takových úhlů pohledu je pak na fyzickou existenci často nahlíženo jako na stejně nereálnou a neskutečnou jako jsou běžné lidské představy a sny. Vidět věci v tomto světle je jedním ze způsobů jak pochopit například buddhistické pojetí podstaty všech věcí včetně celého světa se všemi jeho úrovněmi. Jakýkoliv pobyt ve vyšších dimenzích je tedy z mnoha důvodů výhodný pro rozvinutí správné představy o podstatě všech věcí.

   

    Zvláštní místo mezi nefyzickými rovinami zaujímá rovina podobná rovinám astrálním, která je z velké části jakýmsi "odrazem" fyzické dimenze. Její smysl spočívá v udržování kontaktu s fyzickou rovinou. Obvykle je možné se na tuto rovinu dostat prostřednictvím pokročilých druhů meditací (často populárně označovaných jako astrální projekce), požitím některých drog, užíváním přístrojů umožňujících specifickou binaurální a optickou stimulaci mozku, uvolněním velkého množství energie nejrůznějšími mentálními technikami, zvláštním druhem snění, rozvinutím některých paranormálních schopností nebo běžně ve stavu klinické smrti. V takových případech je možno stejně snadno „promítnout“ vědomí též na některou z astrálních rovin, velmi vzácně pak i na roviny vyšší.

 

    Výše zmíněná rovina připomíná na první pohled fyzikální svět, je však velice snadno ovlivnitelná myslí podobně jako roviny astrální. To je také jeden z důvodů, proč je možné (ať už úmyslně či neúmyslně) měnit její podobu či odtud často nechtěně sklouznout do dimenzí astrálních.

 

    Pobyt na tomto druhu nefyzické roviny je ve většině případů pouze přechodný a zřetelně kratší než existence v oblastech jiných. Dlouhodobě je tato dimenze obývána pouze bytostmi jedné nepříliš šťastné říše, o které bude  řeč ještě později.

 

    Následuje systém astrálních rovin, který patří spolu s předchozí rovinou mezi astrálními projekcemi nejlépe probádané dimenzionální systémy vůbec. Někdy bývají tyto roviny právem nazývány "snovými světy" či "rovinami touhy", neboť téměř vše je možné v těchto pozoruhodných oblastech. Odehrávají se na nich také sny. Časové pojetí je zde zcela odlišné, než jak ho známe ve fyzickém světě. Zatímco v reálném čase uběhne jedna hodina, na astrální rovině vám tento časový úsek může připadat buď jako mnohem kratší doba nebo tam naopak subjektivně strávíte času více. Čas je zde značně nestabilní a nemá tudíž velký smysl. Podobně je to i s prostorem. Pouhou myšlenkou se můžete naladit na jiné astrální roviny nebo si úmyslně vytvořit svou vlastní, zcela novou podrovinu. Cokoliv si zde přejete, můžete to mít.

 

    Astrální rovina je oblastí, kde žije velký počet nejrůznějších druhů bytostí. Je to tedy zpravidla právě zde, kde se s nimi můžete nejčastěji setkat. Některé tu žijí dlouhodobě, jiné se v těchto oblastech pohybují pouze přechodně. Mohou být inteligentní či nikoliv. Rovněž jejich podoba je velice rozmanitá, do značné míry závisí na subjektivním zobrazení těchto existenčních forem naší myslí. Patří mezi ně jak bytosti na úrovni našich zvířat, tak bytosti mnohem vyšší než lidé. 

 

    Astrální dimenze se dělí podle energie na mnoho oblastí od těch "nejnižších" až po oblasti "vyšší". Otázka skutečnosti zde nemá smysl, neboť jak již bylo výše uvedeno, na těchto úrovních je možné úplně vše. Můžete tu proto najít nejrůznější pekelné oblasti, nehostinné nižší astrální roviny obývané podivnými tvory, oblasti hojně osídlené či naopak pusté a v neposlední řadě i snové překrásné světy s nádherných scenériemi.

 

    Dále existuje několik dimenzí, které se zpravidla vymykají běžnému lidskému chápání. Na některé se lze dokonce určitými mentálními technikami výjimečně projektovat. Jsou to roviny světla, nejrůznějších barev a zvuků. Patří sem především z esoterických nauk známá mentální a buddhická rovina. Po nich následuje nespočet nebeských rovin, o kterých bude řeč posléze. Ještě výše se pak nacházejí už jen oblasti lidským bytostem nepřístupné. Je těžké se dohadovat, jaká je asi podoba těchto našemu typu vědomí nedostupných rovin. Údajně mohou být tyto dimenze obývány pouze vysoce vyspělými formami vědomí, které jsou již obeznámeny přinejmenším s faktem neexistence vlastní individuality.

 

    Nebeských rovin je velké množství. Dominuje jim vše pronikající, nádherné a neskutečně jasné stříbrné světlo nesmírně intenzivní záře. Jsou to nádherné mírumilovné světy plné lásky, harmonie, klidu a míru obývané stejně naladěnými vyššími bytostmi. Je téměř nemožné záměrně  projektovat vědomí do těchto čarokrásných světů, krátkodobé "nahlédnutí" do nich je obvykle možno jen za stavů klinické smrti, jelikož v průběhu "barda umírání" jsou tato místa nevyhnutelnou (byť pouze přechodnou) zastávkou každé bytosti. Čas je zde zanedbatelný a vše se tu údajně zdá mnohonásobně skutečnější a reálnější než náš fyzický svět tak, jak ho známe.

 

    V naprosté většině vyšších dimenzí se čas ztrácí nebo neexistuje vůbec. Běžné tvarové formy zde nemají velký význam, neboť nejsou pro existenci na tak vysokých úrovních důležité a také zde již neexistuje tak silná připoutanost k rozlišování věcí jako na rovinách nižších. Většina možných akcí a zobrazení probíhá pouze v mysli. Rovněž chápáni ostatních bytostí se zde zcela vymyká běžným fyzickým způsobům. Obecně se také předpokládá že bytosti žijící na vyšších rovinách mohou navštěvovat roviny nižší, ostatní bytosti však mají přístup na vyšší roviny velmi omezený.

 

Šest oblastí existence

 

 

    Tato drobná kapitolka spadá čistě do kategorie pojednávající o buddhismu, natolik úzce však souvisí s předchozí částí, že jsem se za účelem snadnějšího porozumění rozhodl oba texty spojit do jednoho celku.

 

    V buddhistickém systému je popisováno šest říší, jejichž příslušníci se na výše uvedených rovinách vyskytují. Jmenováno od nejnižší po nejvyšší sem patří oblast pekelných bytostí, oblast hladových duchů, oblast zvířat, oblast lidí, říše polobohů a říše bohů. Všichni tvorové těmito šesti sférami znovu a znovu procházejí v závislosti na své karmě. Jsou zde tedy znovuzrozovány podle svých dobrých nebo špatných skutků, přičemž stále dokola prožívají čtyři přechodné stavy označované jako barda. Ty jsou popisovány jako přirozené bardo tohoto života, bolestné bardo umírání, zářivé bardo dharmaty a karmické bardo vznikání. Podrobněji se jimi zabývá především tibetská větev buddhismu – lámaismus.

 

    Říše pekel je očividně nejnižší oblastí vůbec. Nachází se na nejnižších astrálních rovinách, kde je  utrpení pochopitelně nejtěžší. V buddhismu se hovoří o velkém množství pekel, které se přednostně rozdělují na osm ledových a osm ohnivých oblastí. Ty jsou obývány tvory trpícími za ty nejtěžší zlé skutky jako je například ustavičné zabíjení či nesmírná krutost a zlovůle vůči ostatním. Když je špatná karma pobytem na těchto rovinách vyčerpána, znovuzrodí se bytost zde žijící v jiné, vyšší oblasti.

 

    Druhou nejnižší oblastí je říše hladových duchů. Je obývána tvory trpícími chladem či žárem stejně tak jako nesmírným hladem i žízní, jsou však zbaveny veškerých objektů jejich touhy. Důvodem zrození na této rovině je především lakota, chamtivost a nenasytnost všeho. Bytosti říše hladových duchů se pohybují jak na rovině odrážející fyzický svět, tak na mnoha nižších rovinách astrálních. Po vyčerpání zlé karmy se opět rodí do některé z vyšších oblastí.

 

    Následuje říše zvířat. Tu najdeme na fyzické rovině. Tvorové spadající do říše zvířat trpí přednostně bolestí, strachem, nepříznivými životními podmínkami a jsou nuceny pro potravu zabíjet ostatní nebo jsou sami z nejrůznějších důvodů zabíjeny jinými tvory. Zrození v této oblasti údajně předchází samolibý život, přemíra spánku, jídla, nevhodného chování a zvířecího způsobu života, podléhání nízkým nečistým pudům a především totální ignorace okolního světa stejně tak jako ignorace veškerých možností duševního rozvoje.

 

    Říše lidí je oproti předchozím třem oblastem mnohem příznivější. Ačkoliv i na této úrovni existuje nesmírné utrpení, lidé mají ze všech tvorů ostatních pěti oblastí nejlepší příležitost pro zdokonalování sebe sama, k duševnímu rozvoji a dokonce i k dosažení osvícení, jelikož nejsou zaslepeni pýchou ani blahobytem jako tvorové obývající říše bohů či polobohů a současně jsou ustavičně sužováni utrpením, které je přivádí k filosofickým myšlenkám a současně zpravidla příliš nebrání jejich pokroku. Z buddhistické hlediska je proto považováno za velký dar zrodit se v říši lidí. Této říši je také přisuzován určitý neutrální charakter. Tvorové rodící se do oblasti lidí sem přicházejí obvykle v určitých skupinách, jejichž členové jsou si navzájem velmi blízcí. Dalo by se říci, že jsou to v podstatě nějakým způsobem vzájemně sblížení jedinci, kteří se rozhodli vracet se na fyzickou rovinu společně. Bývají často označovány anglickým termínem "soul-mates". Na fyzické rovině má každá tato skupina určitý stejný nebo přinejmenším podobný zájem či prochází podobnými fázemi jakési "vnitřní evoluce". Pokud takové bytosti během života na fyzické rovině produkují dobrou karmu, po překonání přechodného stavu po smrti se opět sejdou na některé z nebeských rovin.

 

    Oblasti polobohů a bohů jsou si velmi podobné. Rozkládají se výhradně ve vyšších oblastech. Obě skupiny bytostí zde žijících se navzájem odlišují zejména svými schopnostmi a možnostmi, které mají k dispozici. Ani tyto zdánlivě blažené říše však nejsou dokonalé. Za jejich nevýhodu je považována hlavně zaslepenost a pýcha obyvatelů oblasti bohů a závist jejich věčných soupeřů z oblasti polobohů. Zrození v takových oblastech předchází především správný život plný dobrých skutků produkujících dobrou karmu. Když je tato karma vyčerpána, upadnou bytosti této říše do oblastí nižších. To je prý pro ně vůbec nejhorším utrpením, které si jen kdy mohli představit.

 

    Takové je tedy uspořádání světa a přirozený odvěký pohyb všech tvorů po rovinách existence. Tento proces je pro každou bytost ukončen pouze dosažením osvícení a následným vstupem do nirvány. Nirvána je však oblast, která do tohoto dimenzionálního rozdělení rovin nepatří a nedá se běžným způsobem popisovat. Ve skutečnosti ani dost dobře popsat nejde, protože jednak nespadá do dualistického systému veškerého známého světa a jednak nemůže být pochopena jakoukoliv jinou bytostí než tou, která již dosáhla osvícení. Tato oblast (dá-li se tak vůbec nazvat) se absolutně vymyká veškerému chápání a uvažování všech bytostí obývající výše uvedené roviny. Vymyká se též i celé této kapitole. Více o nirváně můžete najít zde.

 

Obsah

 

 

13. 09. 2003, aktualizace 5. 2. 2005